Publikováno: 10.11.2014 / 00:11 (některé myšlenky vychází z let 09-13 ze soukromých rozhovorů s “M. W.”)

hrubý nástin, často se opakuji, možná časem verifikuji a upravím do nějaké smysluplné čtivé formy a exaktnější podoby, příklady nejen z historie tak, abych se nedopouštěl klamných analogií, dalších logických klamů a neuváděl tak sebe a tím i ostatní v omyl

! téma související: World Education Idea /.. teritoriální kriterium a propojený svět


úvod:

  • Teritoriální kriterium – zahrnuje pod sebe všechny kauzality a interakce od minulosti po současnost (demografické, vojensko-strategické, ekonomické, sociologické, kulturní ajn.), jež ukazují, proč vznikly hranice a proč v globalizovaném moderním světě, propojeném infrastrukturálně a mediálně, teritoriální kriterium mizí či dochází k dynamickému prolínání veškerých kulturních vzorů.
  • Teritoriální kriterium internet: / upd. 14.12.2017 NETneutrality https://en.wikipedia.org/wiki/Net_neutrality /důležitý/ pro vzdělání všech – tím více důležitý mezinárodní “portál”, web, etc. v propojeném světě. / Boj o kulturní vzory a strach z mizení teritoriálního kriteria se bohužel v propojeném světě přirozeně stěhuje na internet, kdy dochází k jeho cenzuře, http://www.wall-street.cz/?p=7100 / http://www.wall-street.cz/?page_id=5193
  • Mizení lingvistického teritoriálního kriteria: (rozvést – pravděpodobně nakonec ten nejdůležitější důsledek?) – binární jazyk EN (dále jen další kauzality pro “AI” v budoucnu)  či již dnes pravděpodobnost využití “AI” pro hybridní války skrze NET
  • MTK – Sexuální orientace
  • MTK – Feminismus
  • MTK – Náboženství 
  • *2 ) “Vzdušné zámky Václava Klause, Robejška a dalších?” Možné řešení USE? (2015 – 16 souhrn)
  • ! Internet – společné vědomí (rozvést) – AI – pravděpodobně by mohla být využita k šíření vědního skepticismu, kritického myšlení, pozitivní, inspirační vlny, aniž by si to lidé uvědomovali a tak je učit – (verifikovat s negativy, jsou-li – jaká?) – otázka je, jak změnit predikci a tedy hodnocení pozorovaného pro “infikování”

výňatek, předmluva: Vzdušné zámky Václava Klause, Robejška a dalších

Hranice nemizí pouze “fyzicky”, ale zcela skrze informační dálnici, kdy se nejrůznější vzory navzájem ovlivňují a dochází k přirozeným změnám v myšlení lidí a jejich naplnění nejrůznějších potřeb, ale též k selhávání identity (*1a) atd. Setkáváme se tak stále s větším bojem mezi nejen nejsilnějšími vzory mocností o nadvládu nad těmito myšlenkami, což způsobuje nutnou propagandu a vznikl tak pojem hybridní války. 

Propagandu lidé (politici) šíří vědomě i nevědomky a může nabývat různých podob pozitivní vs negativní atd. u jakýchkoliv mocností a nikdo ji nepopírá. To, co je tedy rozhodující, k čemu slouží, zda-li a jaké dezinformace šíří či iracionalitu, její důsledky, prevence.

Hranice mizí všude a řešení pro tento antropologický proces nebudou pravděpodobně tak jednoduchá ani naivní, jak nám mnozí předkládají, ať již jsou z té či oné strany a přinesou ještě mnoho porodních bolestí v tomto století.

Vstupní data (interakce) minulých tisíciletí jsou velmi rozdílná než pro to dnešní. Na co jsme dříve měli roky a staletí, na to dnes máme hodiny a dny. Migrace a stěhování národů nabývá na obrátkách a ne není to termín Václava Klause pro toto tisíciletí a stěží bych si jej mohl přivlastnit i já sám, pokud jsem o něm před deseti lety v té či oné formě psal. Popravdě na rozvedení myšlenky mizejícího teritoriálního kriteria mě přivedl Oldřich Tegze ve své knize Neverbální komunikace.

Pravděpodobně budeme muset nalézt nová řešení spočívající v “kontinentální” moci výkonné, která však již v nějaké podobě existuje (USA, EU, RF – byla přirozeným důsledkem vývoje, dále jen *2 ) Vzdušné zámky …). MTK přináší řadu problémů, se kterými se musíme vypořádat.

Někteří politici a uskupení volají po suverenitě a návratu k tradičním hodnotám, které jistě měly v minulosti svá opodstatnění, kdy hrály důležitou součást v dějinách a do značné míry hrají i dnes, jen ve zcela jiné podobě.

Cesty plynou z vývoje a interakcí druhu a vše jsou nějaké zkušenosti, ze kterých se do nějaké míry nějak učíme. Stěží určit, jaké cesty bychom tedy měli jít či nelze přesně říct, že negativní jsou zcela špatné apod., když se učíme z pozitivních, negativních atd. apod. a plynou z interakcí. (rozvinout – definovat) Nicméně:


! Řešení a prevence? 

Do značné míry by mohlo lidem pomoci interaktivní vyučování kritického myšlení (co obnáší, kdy vyžaduje často velké “sebezapření” neb naše přesvědčení a kulturní vzory, jak velmi často nevědomky tak vědomě, odporují právě relevanci) vhodnou formou již od ZŠ a dále jen v propojeném světě nějaké místo s výukou, motivací, based evidence, interaktivním obsahem, jež by bylo edukačním místem pro celý svět. Dále jen World Education Idea 2*)/.. teritoriální kriterium a propojený svět http://www.wall-street.cz/?p=7100

World Interactive Education Web Place Portal idea sponsored by MMF, bitcoin etc.? VR, google glass learning, etc, mobile aplications, stream, tv, etc., motivation, sci-game, edu-game, lang-game (language learning, etc.) EN universal language for science, learning etc.  Based evidence, critical thinking, logical fallacies, verification, desinfomation, interpretation. (AI for worldEDU (positive vs negative)

(pozn. motivační kampaně samotné nestačí – problém leží v základní výuce a kritickém myšlení, kdy i tvůrce kampaní do nějaké míry a sponzory ovlivňují samozřejmě kulturní vzory, ale začíná se o tom stále víc mluvit, což je perfektní) : https://betterworld.mit.edu/about-the-campaign/ – lépe definovat)


Mizení teritoriálního kritéria

Žádné postoje nebudou mít pravděpodobně vliv na mizení teritoriálního kriteria. Všichni budou chtít využívat celé planety a výkonná moc bude muset být kontinentální či celoplanetární nakonec.  Toto století bude přelomové. Za tisíc let pak nejen migrační vlny budou “jen” mezi planetami (my nechceme migranty ze Země či Marsu) za další tisíce let pak mezi slunečními soustavami a za další tisíce let mezi galaxiemi. Teritoriální kriterium, kulturní vzory a hrdosti, nabudou zcela jiných rozměrů.

Mizející teritoriální kritérium bude přinášet nejrůznější velké problémy.”Dočkáme se pravděpodobně i teroristických útoků ze všech stran názorových střetů. Budou pravděpodobně vznikat gheta lidí, které se nedokázali zorientovat. Dočkáme se ale také  stále častějšího navazovaní vztahů mezi odlišnými kulturními vzory atd., což bude budit opovržení z obou stran a tito lidé budou pronásledováni. (vis též ale i související  či podobné: MTK Sexuální orientace níže)

Nynější migrace nejen z arabských zemí, světa, který se již delší dobu rozpadá a z dalších zemí, z kterých lidé migrují za lepším (díky mediální a infrastrukturální dálnici), kdy nyní vše nabírá na dynamice způsobené mnohými kauzalitami dnešní moderní doby i pozůstatků minulé, přinese ze začátku, než se stav stabilizuje, opravdu velká negativa a bezpečnostní rizika a je třeba vést důslednou azylovou politiku.

Hranice nemizí pouze “fyzicky”, ale zcela skrze informační dálnici, kdy se nejrůznější vzory navzájem ovlivňují a dochází k přirozeným změnám v myšlení lidí a jejich naplnění nejrůznějších potřeb. Setkáváme se tak stále s větším bojem mezi nejsilnějšími vzory mocností o nadvládu nad těmito myšlenkami, což způsobuje nutnou propagandu a vznikl tak pojem hybridní války.

“Stěží lze zaujmout efektivní řešení skrze směrnice, definované nepřímou volbou zástupců, které tam byli posláni z politických stran jednotlivých států. Hlasování 28 pak vypadá dle toho a stěží se i mohou občané s EU identifikovat, která je spíše tak byrokraticko obchodním artiklem s těžkopádným řešením otázek, kdy existuje jen národní identita jednotlivých států s vlastními zájmy.” Možné řešení *2 )

Obsah:

  • Náhled na multikulturalismus a mizející teritoriální kriterium (opakující se text bude upraven v budoucnu dle energie)
  • *2 ) “Vzdušné zámky Václava Klause, Robejška a dalších?” Možné řešení USE? (2015 – 16 souhrn)
  •  Další kauzality
  • ….

[edit 11. září 2016]

Zbavit se antropologického děje, jímž je multikulturalismus, je jako zbavit se rotace planety. Multikulturalismus není myšlenka, ale definice děje, který probíhá od nepaměti prvobytně pospolné společnosti a jež v dnešní moderní době nabyl dynamických rozměrů, kdy probíhá ze dne na den díky vysoké populaci, technologiím, infrastruktuře, informační dálnici, vojensko-obchodním strategiím, mocenským sférám vlivu a neposledně globálnímu jazyku, jímž se stává či stala na mnoha úrovních angličtina. Samozřejmě, že někteří proti tomuto rychlému procesu bojují a druzí jej podporují a všichni se snaží zachovat své kulturní vzory, ale to že si to strany nazývají politickou myšlenkou, nic na samotném procesu nemění.

Samozřejmě můžete věřit jako různí Imámové, že žádná rotace Země neexistuje a zkusit zavést jinou obdobu Šária pro západní svět a zavřít hranice. Nicméně i tak neuspějete, jako s tím neuspěl arabský svět.

I Severní Koreu to dostihne, jako to dostihlo panarabský svět, africký, čínský, americký atd. Multikulturalismus v dnešním propojeném světě, s infrastrukturální a informační dálnicí, se Vám stěží podaří zbrzdit natož se ho zbavit.

Teritoriální kriteria nenávratně mizí a i díky tomu v návaznosti vznikaly a vznikají moci výkonné kontinentální. Na co měli lidé dříve roky, vyrovnat se s prolínáním, mají dnes dny a hodiny.

http://zpravy.idnes.cz/islamsky-stat-mosul-kontrola-populace-zakazane-spodni-pradlo-pbc-/zahranicni.aspx?c=A161111_133626_zahranicni_ekl

[edit 15.1.16]

Moc výkonná už je de facto dávno kontinentální. S moderní dobou budou důsledky mizejícího teritoriálního kriteria neodvratně pokračovat a přinášet řadu negativ i pozitiv, se kterými se budeme muset chtě nechtě vypořádat. Staré pořádky jsou minulostí. Hraní na vlastním písku a tíhnutí k minulosti je ale přirozená vlastnost mnoha lidí. Prostě jsme začali u kmenové struktury prvobytně-pospolné společnosti, přes různá uskupení pokračovali ke státům, k uniím, v budoucnu pravděpodobně pokročíme k planetám, které budou hranicemi atd.


[edit 24.3.16] “Lidé jsou unaveni” (dále jen přirozeně nevidí kauzality vis kritické myšlení atd. apod.) ” ze současné demokracie a multikulturalismu, jímž jsme “nemuseli” dříve čelit či přesněji existovaly zcela odlišné interakce, ale nyní jsme na volném moři.

EU tíží úřednický systém bez státnosti a neschopnost si velet, jež je do značné míry přebujelá byrokracie. Řešení lidé vidí a hledají v podobě nějaké formy silného prezidentského systému nebo něco na způsob Maďarska, nyní Polska či vyloženě Ruska, což je přirozená reflexe, jež ale nepřináší řešení.

Problém nastává, že EU nepředstavuje žádný národ s nímž by se mohli lidé identifikovat. Např. EU nemá  sportovce, kterým bychom fandili, společný jazyk, ústavu atd. Prostě jsme uskupení založené na byrokratických zákonech, které není do nějaké větší či menší míry akce schopné, nemá společnou hrdost a v krizích do nějaké míry selhává.

Lidé jsou z toho unaveni a tak přirozeně, za současné situace tíhnou k vlastní národní identitě své země se silným státníkem a možnostmi, které by rádi viděli i u EU, což je ale prakticky vyloučené vzhledem k nejednotnému jazyku, ústavě, rozdílným představám atd. Vznikají tak různé paradoxy mezi přáními a realitou.


Relevantní rovina není často pro mnohé důležitá, ať bude jakákoliv či lépe neuvědomují si (lépe formulovat z předchozích textů). Důležité je tak pro pro mnohé často nevědomě, aniž by si to uvědomovali, pouze podpořit logickými klamy jakkoliv svá nejrůznější přesvědčení či souhrnně své nejrůznější kulturní vzory apod., kdy si nacházejí důkazy, které pokládají za relevantní či si přímo relevantní fakta nevědomky interpretují logickými klamy tak, aby vyhovovala jejich přesvědčením, čím se často dopouští irelevantních závěrů. Což je však pro člověka zcela přirozené.

Na rozdíl od zkušených manipulátorů, kterými jsou mnohdy zkušenější politici atd., kteří logické klamy používají častěji plánovaně, účelově, ví mnohdy přesně, jaké používají a ví, co jsou logické klamy a vědí, co říkat, aby podpořili druhé v jejich přesvědčeních nebo jimi manipulovali pro své nejrůznější cíle.

Pokud si vybereme z projevu Zemana logický klam oslovující emoce, “mladí muži by měli bránit svou zem” v reakci na dění v Sýrii, můžeme se ptát: Mají ve své zemi bojovat proti Asadovi, Rusům a IS a nebo s Asadem proti Američanům, opozici a IS? Jaké, že to hranice mají bránit, když je země rozpolcená uvnitř, čehož právě využil i ISIS?

V zemi je mnoho stran konfliktu a ani opozice není zcela jednotná. Do EU neproudí jen mladíci, jak plyne z jeho dalšího logického klamu a stačí sledovat všechny relevantní zdroje. Zemanův pojem invaze je zobecňující pojem (logický klam unáhleného zobecnění), na který masy často dobře slyší. Jednoduchá zobecnění a nálepky používají všichni manipulátoři a hybatelé davem.

To, že se různé strany snaží dělat z multikulturalismu politický směr či jej tak definuji, ať už z vědomosti či nevědomosti, je určitě běžné, ale neznamená to, že to je politický směr a je dobré si to uvědomovat či připomínat při řešení velkých problémů, které nám přináší a bude přinášet, na což se právě často nejen odpůrci MK zapomíná či si to ani neuvědomují a vnímají ho pouze jako čistou ideologii, což pak vede mnohdy k nesmyslným tvrzením i řešením problémů, které MK přináší.


Multikulturalismus je antropologicky daný proces, daný globalizací, daný rozrůstající se infrastrukturou, internetem, médii a dalšími technologiemi, ale i vojenskými, ekonomickými a dalšími zájmy, který se stále zrychluje a nabírá na dynamice již několik staletí a nejen v poslední době , kdy je velmi uspíšený vojenskými zásahy USA, nikoliv politický směr.

USA je v MK nejdál. Evropa byla jakžtakž ještě uniformní, ale už to také neplatí několik desítek let. Svět je nyní prostě propojený a teritoriální kriteria mizí. Vliv má řada konfliktů a velkou měrou se podílí rozpadající se nejen arabský svět, ale též svět východních politických směrů a kultur.

Východní kultury a režimy se dlouhodobě rozpadají pod tímto vlivem a nejen vývozem demokracie, kdy jsou podporována opoziční hnutí. Jsou nuceni konzumovat naši kulturu bez ohledu nato, jak moc se tomu brání či nebrání (filmy, angličtina jako obchodní, kulturní, móda, internet atd.). Mladá generace na to slyší. Proto existovali třeba představy zakázat McDonald apod. v radikálních zemích či je snaha nějak omezovat internet a sledovat osoby. Nicméně. Ani Severní Korei a dalším se tyto vlivy nevyhnou. Staré pořádky již dávno neplatí. Pravděpodobně se blížíme “globální centralizaci moci”.

ISIS je snaha všech extrémních radikálů zabarikádovat se před těmito vlivy na politicky, ekonomicky i vojensky, rozpolcených a oslabených územích a pokusit se s těmito vlivy, mizejícím teritoriálním kritériem a multikulturalismem dále bojovat všemi způsoby nejen na okupovaných území.

Paradoxně jsou si tak mnozí se svým nepřítelem podobni v tom, co brání, což je přirozené a bude víc vyostřené, čím dominance, s jakou ISIS vstoupil do dění svým kulturním vzorem a jeho prosazováním a bojem vůči multikulturalismu bude narůstat. Nicméně ISIS nedávám moc dlouhodobou šanci trvání. “Západ” je všude i v Číně a vůči ISIS tak stojí široké společenství.

ISIS tak paradoxně přitahuje radikály na jedno místo a dělá je všude pro nás více čitelnější, což je pro vyspělé státy snadnější vojenský cíl. Uvidíme do jaké míry a kolik kauzalit a problémů mizející teritoriální kritérium přinese a s jakou schopností budeme umět se s těmito problémy vypořádat.


Multikulturalismus není politický směr, nikdo ho nenastolil, ale jedná se o antropologické procesy, jež jsou dané mizejícím teritoriálním kritériem, které je umocněno moderní dobou do nebývalé dynamiky.

Západní vliv prolomil všechny hranice a vytrhl země z vlastních identit a kulturních vzorů (EN, kultura, moda, byznys et.). Svět je propojený mediálně i infrastrukturálně a všichni mají povědomí o celoplanetárních životních podmínkách.

Člověk jako druh je nastaven pro zajištění si takových životních  (sociálních, ekonomických ajn.) podmínek, které by umožnily nejsnadnější přežití sebe i jeho potomků.

Střety kulturních vzorů nabývají opravdovou dynamiku. Státy se snažily vždy o zachování svých kulturních hodnot a pravidel, což se jim v poslední době již vůbec nedaří. Jsme svědky bojů o zachování kulturních vzorů, bojem o jejich změnu a to ve všech systémech. Dojde s velkou pravděpodobností k mnoha krveprolitím a střetům.

Rozmanitost těchto kulturních vzorů je daná kauzalitami zachování energie a antropologicky, kdy každá akce vyvolá reakci a jsme svědky mnoha interakcí a kauzalit.

Jakýkoliv vzor, který se stává příliš dominantní vytváří řadu negativních kauzalit, které vyvolávají zpětné odezvy. Historie nám ukazuje, že jakékoliv nabití takové dominance způsobuje odpovídající reakce.

V dnešním propojeném světě informační dálnicí a infrastrukturálně pak tyto akce a reakce, střety kulturních vzorů, nabývají značných hodnot, kdy masa lidí produkuje mnoho názorových střetů.

Strach o kulturní vzory,  potřeba zachovat vlastní kulturní vzory, měnit tyto vzory atd., je nedílnou součástí druhu homo sapiens sapiens a umožňuje nevytvořit absolutní extrémy, které tak vznikají “pouze” lokálně na daných území či ve skupinách edit 2017/12 a prolínání vzorů je tak de facto obraným mechanismem proti extrému (rozvést, verifikovat).

Jakékoliv postoje, které se k této otázce pak střetávají, jsou důležité a zabraňují tomu, aby jakýkoliv postoj přerostl do extrémnosti.

Všechny vzory, které člověk utváří tak vytváří nějaké zkušenosti. To, co je dobré a špatné si pak lidé definují skrze tyto vzory a věda zkoumáním těchto vzorů a jejich pozorováním pak popisuje jejich přirozenost pro druh homo sapiens sapiens a jsou nedílnou součástí druhu.

Žádné postoje nebudou mít pravděpodobně vliv na mizení teritoriálního kriteria. Všichni budou chtít využívat celé planety a výkonná moc bude muset být kontinentální.  Toto století bude přelomové. Za tisíc let pak migrační vlny budou jen mezi planetami (my nechceme migranty ze Země či Marsu) za další tisíce let pak mezi slunečními soustavami a za další tisíce let mezi galaxiemi. Teritoriální kriterium, kulturní vzory a hrdosti, nabudou zcela jiných rozměrů.”

Svět si poprvé prochází opravdovou dynamikou mizejícího teritoriálního kriteria. Lidé jsou pak často obětí dunning krugerova efektu, kdy přeceňují své myšlenkové schopnosti a hlavně vědomosti proto, aby správně analyzovali daný problém a byli schopni vidět celé schéma kauzální vztahů a nalézt pro něj řešení a tak na základě jednoduchých představ navrhují řešení, která jsou iluzorní vzhledem k mnoha kauzalitám, ale dobře se poslouchají a dav na tato jednoduchá zobecnění přirozeně slyší, což je vlastnost druhu.

Lidé bývají často podvědomě obětí logických klamů (ve smyslu psychologického nevědomí, kdy si tyto klamy neuvědomí), kdy často na základě nevědomosti a hlavně touhy prosadit své vzory (pravdy, kultury, myšlenky, řešení, náboženství atd.), vytváří díky chybným kauzalitám irelevantní závěry. Mediální, politický i “občanský” svět je tak plný desinformací, mýtů, logických klamů – klamnými analogiemi, chybnými kauzalitami a korelacemi, které neznamenají nutně kauzální vztahy atd. apod. a uvádíme tak sebe i ostatní v omyl na podporu svých přesvědčeních, interpretujíc si témata, systémy atd. k obrazu svému.

Paradoxem je, že veškerá tato jednání jsou  pro druh přirozená a důležitá, přispívající k jeho “evoluci” či rozvoji viz. výše. Perpetuum mobile neexistuje, žádná řešení tak nejsou dokonalá a tedy paradoxně důležitá ve své rozmanitosti.

Svět hovoří a je propojen. Staré pořádky již dávno neplatí a teritoriální kriterium pravděpodobně jednou zmizí a moc výkonná bude muset být kontinentální či globální, k čemu již delší čas druh homo sapiens sapiens směřuje.

Jak se s tím vyrovnat a jak s tím pracovat nebude pro nikoho vůbec jednoduché a řešení předkládaná budou často nabývat falešného dilema, které bude budit dojem, že existují pouze jedna nebo dvě možnosti a příčiny tam, kde jich je ve skutečnosti celá škála.

S tak ohromným mizejícím teritoriálním kriteriem, které je dané moderní dobou, propojením světa jak infrastrukturálně, tak mediálně, kdy si lidé předávají informace o tom, kde jsou na světě lepší podmínky k žití a migrují ze dne na den, jsme se doposud nesetkali.

Tyto procesy jsou antropologicky dané. Každý chce pro své potomky lepší život v celé historii lidstva, což je přirozené pro druh homo sapiens sapiens a to jednak zachovat sociální, náboženské, politické a další jiné vzory, jímž se souhrnně říká kulturní vzory a nebo jich dosáhnout a migrovat za nimi či je měnit ve svém rodném místě, kdy nám vznikají vzory nové atd.

Kulturní vzory tak prochází obměnou neustále v celé historii lidstva.

Staré pořádky a pojetí teritoriálního kritéria již dávno neplatí a zcela zmizí a přinese přitom řadu velkých negativ. Ten, kdo s tím nebude umět pracovat a umět žít, bude pravděpodobně trpět.

Svět hovoří a je propojený mediálně i infrastrukturálně. IS je důsledkem těchto procesů, kdy se snaží vybudovat stát, kde by mohl zachovat staré pořádky a svůj kulturní vzor. Nicméně tato snaha bude pravděpodobně marná. Stěží se dá v dnešní době izolovat a i kdyby IS vznikl, začne mít postupem času stejné generační problémy, jaké začali vznikat v arabských zemích díky moderní době.

Západní vliv je všude a bortí staré pořádky, “svět hovoří anglicky”. Revoluce v kalhotách, střílení do studentů atd. nejsou náhodné, opozice mladé generace, mající díky moderní době povědomí o názorech a jiných kulturních hodnotách, chce žít po svém. Radikální systém se marně snaží zachovat své staré pořádky a vzniká mnoho náboženských skupin různě umírněně radikálních. Jejich země se mění před očima. Každým rokem ztrácejí více ze svého vlivu. Dochází k mnoha střetům. Této situace se snaží využívat nejsilnější mocnosti světa, tradičně USA a Rusko, jež se snaží upevnit a rozšířit své pozice.

V SA jsou dávno nemocnice, které uplatňují americké, kanadské a švýcarské standardy. Pracuje v nich perzonál z celého světa. Staví čtvrtě pro západní zaměstnance. V pouštích se konají koncerty a představení západních hvězd, které sledují ženy a muži společně. Vládnoucí vrstva je rozdělena. Jejich generace dětí i oni sami se učí náš jazyk, sledují naše filmy, čtou naše knihy, učí se na našich školách. Kdo koho mění, změnil a změní, kdo vše chce zachovat svou kulturu a kdo bude nakonec vítěz?

Evropa je dějištěm mizejícího teritoriálního kritéria a na co měla Amerika přes 300 let, má Evropa pouze dny a měsíce. Vše uspíšily vojensko strategické cíle USA.  Mnoho lidí je vytrženo z vlastních identit, kulturních vzorů, vystaveni střetům kulturních vzorů jsou nuceni čelit kauzalitám, které dříve neznali. Dočkáme se pravděpodobně teroristických útoků ze všech stran názorových střetů. Budou vznikat gheta lidí, které se nedokázali zorientovat. Dočkáme se ale také  stále častějšího navazovaní vztahů mezi odlišnými kulturními vzory, což bude budit opovržení z obou stran a tito lidé budou pronásledováni.

S nějakou velkou procentuální možností bude docházet i k davovému rabování, pronásledování lidí s odlišnými kulturními vzory a to ze všech zúčastněných stran. Jak se dokáže Evropa vypořádat s prolínajícími se kulturními vzory, jež jsou nevyhnutelným důsledkem mizejícího teritoriálního kriteria, kdy západní vliv toto mizení teritoriálního kritéria velmi urychlil, když prolomil všechny hranice cestou obchodní, ekonomickou, edukační, mediální, kulturní, jazykovou, ale i válečnou, zůstává stále horkou otázkou.

Díky moderní době, mediální a infrastrukturální dálnici, by došlo k tomu tak jako tak. Rostoucí nové generace v odlišných kulturách jdou vždy proti generaci starší, což umocňují informace, kterých se jím dostává.  Nebyla by to otázka zda-li, ale kdy.


Lidé na toto téma bývají obětí logického klamu, který jsem si definoval jako falešné kauzální dilema vyvolávající dojem, že existují pouze jedna či dvě hlavní příčiny a možnosti tam, kde jich je ve skutečnosti celá škála, z čehož pak vyvozují irelevantní závěry pro řešení celé situace. Jejich falešné dilema pak nabývá podoby dle toho, jaký kulturní vzor strana zaujímá

Celkově tak tento běh událostí pravděpodobně odpovídá antropologicky daným kauzalitám souvisejícími s globalizací, jež pod sebe zahrnuje rostoucí populaci, mediální dálnici, infrastrukturu, moderní technologie, vojensko-strategickými a ekonomickými zájmy, kdy konečným důsledkem je mizení teritoriálního kriteria a tedy permanentní střet kulturních vzorů, jejich prolínání, jejich boj o dominanci, zachování a v neposlední řadě tvoření kulturních vzorů nových a tedy:

Multikulturalismus, zahrnujíc pod sebe migraci, uprchlictví atd., spadá pod antropologické mizení teritoriálního kriteria. Způsob, jakým se k tomu různé skupiny (státy, občanské iniciativy, instituce, atd.) staví, budí ve mně dojem snahy bojovat proti rotaci Země.

Definovat to jako, či touha z toho dělat, samostatný politický směr, pak ve mně činí dojem, jako chtít po dešti, aby pršel všude kolem mě a nejen na mě vs všude kolem mě a nikoliv na mě.

S narůstající mediální dálnicí, infrastrukturou, populací, moderními technologiemi atd., a tedy uvědomováním si celoplanetárních životních podmínek, tedymedialnisvetglobalizací, bude antropologické mizení teritoriálního kriteria v tomto století stále výraznější a pravděpodobně nakonec možná povede k nutnosti planetární centralizace moci výkonné a celkovému mizení hranic a teritoriálního kriteria, čehož už jsme svědky delší dobu (EU, USA).

*Strach z mizení teritoriálního kritéria a snaha zachování nejrůznějších kulturních hodnot a boj o dominanci kultur v tomto prostředí, má mnoho podob a jeho součástí tak bývá i expanze kultur nejen radikálních, což je jen logický boj o dominanci a zachování vlastní kultury v tomto propojeném světě, kde mizí teritoriální kriterium. Zabránit tomu dost dobře bez radikalizace politických směrů nejde a mohou si to dovolit spíše země značně infrastrukturálně izolované jako je třeba Nový Zéland apod.

Jaké dominantní kulturní vzory a v jaké podobě nakonec zůstanou, zůstává horkou otázkou, která v mnohých vyvolává přirozený strach a je jen další otázkou, jak se k tomu jednotlivé dominující vzory postaví skrze moci výkonné.

*Multikulturalismus tak není myšlenkový směr, ale antropologicky daný proces, který v globalizovaném světě, s rozvinutou infrastrukturou a mediální dálnicí, vojensko-strategickými a ekonomickými zájmy, nabírá na stále větší dynamice. Kultury nezůstávaly  nikdy stejné a víceméně docházelo vždy k procesům přeměny, které v dnešní době nabývají opravdové dynamiky odpovídající moderní době a schopnosti infrastrukturálního přemisťování.

Lidé migrují za lepšími podmínkami pro žití, což je přirozená vlastnost každého druhu. Dochází k neustálému mísení kulturních vzorů, jejích přeměnám, což vyvolává mnoho kauzalit (střetů atd. apod.)

Evropská i Americká unie je důkazem snahy tento proces mizení teritoriálního kriteria řídit centralizovanou mocí nad kontinenty (velkými územími s mnoha státy), což je jen logické vyústění tohoto mizení teritoriálního kritéria.

*Lidé, nejen ze zemí třetího světa, pak díky mediální dálnici mají povědomí o tom, jak vypadají životní podmínky jinde a díky infrastrukturální dálnici se snaží přemisťovat, aby se vyhnuli útlaku místních kultur či si jen zajistili lepší životní podmínky pro sebe a své rodiny, což v důsledku nakonec činí všichni, ať už prchají či migrují.

Historie a demografie hlavně USA, ale i EU a nejen jich, je nám stále důkazem.  Dále největších migrací se tak logicky dočkáváme v místě největších střetů a mizení kulturních vzorů. Snaha místních se tomu vyhnout a zajisti si lepší podmínky pro bytí, pak logicky vyústí v kulturní střety jinde. Migrační procesy za lepším žitím pak díky moderní době nabývají fascinující dynamiky, kterou sledujeme v přímém přenosu.

*Domnívám se, že zahraniční strategie USA je nejlepším důkazem o prosazení své kulturní dominance a Islámské země pak o její zachování a též prosazení své kulturní dominance, státy EU pak nevyjímaje. Všichni hráči se pak snaží o zachování a prosazení té své. De facto je ale USA nejsilnějším hráčem a tak výsledný obraz bude pravděpodobně obsahovat nejvíce z této kulturní barvy (pravděpodobně bude výslednicí, kdy snaha se tomu bránit, vyvolává studené války) .

*Jednak si jako první prošli migrujícími vlnami a jejich 50 státu je tvořeno národnostmi z celého světa a jednak celý svět poslouchá jejich hudbu, sleduje jejich filmy, obchoduje v dolarech a mluví anglicky – jedná se taktéž o binární jazyk (taktéž AI využívá EN – doplnit), což je velmi podstatné.

Paradoxem pak je, že strany, jež se tomu brání, jsou nuceni a používají této kultury na jakékoliv a hlavně vědecké úrovni. V neposlední řadě se studie a výzkum, publikace, neobejde již bez EN.

V ČR a všude ve světě Vás už jen stěží zaměstnají bez angličtiny na lepší místo. Nicméně to ale platí i pro všechny klasické obory a nejběžnější místa. Jedete na stavbu do EU či svářet a vybírají se dělníci, co ovládají angličtinu, stejně tak i v jiných oborech. To je však klasická antropologie a procesy, které tu byly vždy. Dnešní doba jim dává akorát opravdovou dynamiku.

Kulturní vzory se vždy lišily a vždy se prolínaly. Pravděpodobně je naše západní kultura dalece silnější, když se učí náš jazyk, sledují naše filmy, oblékají naše oblečení atd. Jistě si něco z té své zachovají. Vždy se i určitě najdou radikální skupiny tak, jako všude.

ím více bude infrastrukturální a mediální dálnice a další možnosti vyspělejší, tím dynamičtějšího míšení se dočkáme. Mizením teritoriálního kritéria tak přináší řadu velkých problémů, strach a hlavně boj o dominanci jednotlivých kultur.

Jakou nakonec bude mít podobu výsledný obraz bude záležet na spolupráci moci výkonné, kdy pravděpodobně stále více bude docházet k její centralizaci, čemuž se zároveň logicky někteří brání a jiní chtějí proces naopak uspíšit dle toho, jaký kdo kulturní vzor (politický, myšlenkový, nábož. atd.) vyznává, ale je to jako bojovat proti rotaci Země, kterou představuje právě tento antropologicky daný proces.

Procesy de facto ovlivňují již vše a nevědomky obrana těch, jež se jim brání, vychází na prázdno, když využívají již daných procesů (specifikovat, rozvést).

Vytváří se tak celá škála nejrůznější důsledků od vypuknutí občanských nepokojů, nejrůznějších druhů mezinárodních konfliktů nejen válečných, až po nábožensky motivovaný terorismus či jiné atd.,  tedy změť kulturních vzorů bojujících o své místo, jimiž jsme v současnosti svědky.

Svět si tak prochází stupňující se změnou zakořeněných identit, bojem o jejich zachování, bojem o jejich dominanci i bojem za jejich rychlejší prolnutí. Celkový obraz světa se překresluje tak rychle, že se můžeme jen stěží přiklánět k různým pravděpodobnostem, co vše bude míchat barvy a malovat jeho výslednou podobu.  Jak tedy bude vypadat jeho další podoba za desítky let ve chvíli, “kdy nevíme, co bude zítra”, zůstává stále horkou otázkou, kdy jsem se snažil v předešlých odstavcích definovat největší pravděpodobnost výsledného obrazu a kauzality.

Střety budou nastávat, ať už jakékoliv a nabývat různých podob. Např. v EU v tuto chvíli operuje na 150 nejrůznějších teroristických buněk ze všech stran konfliktu a síť si budují mezi lidmi podobných kultur, které zneužívají i využívají. S narůstajícím počtem kulturně odlišných komunit jsou střety nevyhnutelné a řešení velmi složité vzhledem k mizení teritoriálního kriteria. Nevím, zda-li vůbec existuje nějaké ideální řešení, jak se nejlépe s globalizací a mizením teritoriální kriteria vypořádat.

(rychlá pozn. EU bude jednat společně? nemá společnou hrdost. Nemluví jedním jazykem. EU je víceméně obchodně, vojensko-strategickým artiklem. Hrdost na volný obchod a hranice? Státy mají vlastní identity, jazyk a své cíle. Drží EU pospolu pouze finanční a vojenské zájmy? EU není USA, existuje nějaká hrdost na její vlajku a symboly, jaká? 


Chtěl bych téma rozvést důsledněji, problém je pouze má únava psát a schématické myšlení, které mě nutí neustále otevírat nové náhledy, kdy ihned vím, jakým logickým klamem by mohl někdo oponovat, a že mé vyjádření není zcela přesné a musel bych jej víc rozvést a tak mám potřebu ihned svou odpověď zanést do textu, čímž by text nabral přílišnou velikost. Avšak chci vše definovat stručně, což asi nelze a tak mé nechutenství cokoliv psát pak značně narůstá, protože svůj text považuji pak vždy za značně nedokonalý či nedostatečný a může působit jako s řadou kauzálních chyb. Nikde je možná lepší nepsat vůbec nic, protože je vše hrozně pomíjívé…


*2)

“Vzdušné zámky Václava Klause, Robejška a dalších?

Svět prochází mizením teritoriálního kriteria a kulturní vzory se mísí, kdy se je lidé snaží chránit, posilovat i měnit. Co dříve trvalo staletí, dnes zažíváme ze dne na den. De facto hranice neexistují díky internetu a “svět” sleduje americké volby, “mluví anglicky” a ani si to neuvědomuje.

Vypadá to, jakoby se volil prezident všech (Trump vs Clinton) (vis vliv západní kultury v předešlých odstavcích EN).

Diskuze i media jsou zahlcena názorovými střety. Prolínání kulturních vzorů (politických, náboženských, dalších) je díky moderní infrastruktuře, informační dálnici, vysoké populaci, vojensko-obchodním strategiím atd., volným globálním trhem, značně umocněno.

Teritoriální kriterium – zahrnuje pod sebe všechny kauzality a interakce od minulosti po současnost (demografické, vojensko-strategické, ekonomické, sociologické, kulturní ajn.), jež ukazují, proč vznikly hranice a proč v globalizovaném moderním světě, propojeném infrastrukturálně a mediálně, teritoriální kriterium mizí či dochází k dynamickému prolínání veškerých kulturních vzorů.

Do nějaké míry “iracionální” mi přijdou různá navrhovaná řešení boje proti multikulturalismu (dále jen MK) či již jeho podpory. Jedná se o antropologicky proces probíhající již od prvních kmenů prvobytně pospolné společnosti, kdy se začaly vytyčovat nutné hranice území na obranu svých hmotných i nehmotných statků (kulturních vzorů) atd. MK je způsoben mnoha kauzalitami, kdy dochází k tvorbě, zániku a mísení kulturních vzorů. V dnešní době však dostává nových podob.

Jedná se o přirozený antropologický proces, přinášející nejrůznější velké i menší problémy. Strach z mizejícího teritoriálního kriteria, jež je tedy opodstatněný, pak přináší nejrůznější morální dilemata, kdy je snahou zachovat kulturní vzory minulé (politické, náboženské, ekonomické apod – hranice, zákony atd., jež by je měly chránit). Lidé se pak dělí na nejrůznější skupiny, jež brání tyto vzory a opovrhují těmi, jež tak nečiní a další zas brání svou potřebu v novém prostředí, kdy se mu přizpůsobují tak, jako činí ostatní a to jim dává různé výhody, kdy i nechtějí zůstat pozadu za ostatními.

Mizení teritoriálního kriterií se odráží na chování společnosti, která přestává v nějaké míře tolik tíhnout ke kulturním vzorům, což zároveň vyvolává další reakce a přirozeně větší snahy původní vzory zachovat. Žijeme v době dynamického mizení teritoriálního kriteria, jež je poháněno vysokou populací, moderními technologiemi, informační dálnici a infrastrukturou, obchodem, světovým jazykem (angličtinou). Svět je propojený a lidé si přirozeně vybírají, co je pro ně nejlepší, ať už na poli sociálním, ekonomickém či jiném. Moc výkonná stále více začíná být kontinentální.

Hranice nemizí pouze “fyzicky”, ale zcela skrze informační dálnici, kdy se nejrůznější vzory navzájem ovlivňují a dochází k přirozeným změnám v myšlení lidí a jejich naplnění nejrůznějších potřeb. Setkáváme se tak stále s větším bojem mezi nejsilnějšími vzory mocností o nadvládu nad těmito myšlenkami, což způsobuje nutnou propagandu a vznikl tak pojem hybridní války.

Hranice mizí všude a řešení pro tento antropologický proces nebudou pravděpodobně tak jednoduchá ani naivní, jak nám mnozí předkládají ať již z té či oné strany a přinesou ještě mnoho porodních bolestí v tomto století.

Vstupní data minulých tisíciletí jsou jiná než pro to dnešní. Na co jsme dříve měli roky a staletí máme dnes hodiny a dny. Migrace a stěhování národů nabývá na obrátkách a ne není to termín Václava Klause pro toto tisíciletí a stěží bych si jej mohl přivlastnit i já sám, pokud jsem o něm před deseti lety v té či oné formě psal. Popravdě na rozvedení myšlenky mizejícího teritoriálního kriteria mě přivedl Oldřich Tegze ve své knize Neverbální komunikace (2002-2005?).

Pravděpodobně budeme muset nalézt nová řešení spočívající v kontinentální moci výkonné, která však již v nějaké podobě existuje a přináší řadu problémů, se kterými se musím vypořádat.

Někteří politici a uskupení volají po suverenitě a návratu k tradičním hodnotám, které jistě měly v minulosti svá opodstatnění, kdy hrály důležitou součást v dějinách a do značné míry hrají i dnes, jen ve zcela jiné podobě.

Staré pořádky nemají již vstupní hodnoty minulého století a tedy velice pravděpodobně nemohou fungovat tam, kde interakce, kauzality a právě “vstupní data” jsou zcela jiné.

Suverenita tak, jak ji známe z minulého století, je již v podstatě do nějaké míry vzdušný zámek, ať chceme či ne. Multikulturalismus v dnešní podobě není ideologie a politický směr, byť ho někteří podporují a jiní proti němu brojí a politický směr z něj činí.

Nakonec zmiňované kauzality dostihnou všechny a budeme se s tím muset naučit pracovat a hledat řešení. Mnohá řešení předkládaná z těch či oněch směrů a uskupení mi však přijdou příliš ideologicky zaslepená a další daleko od země v oblacích, což jistě není nic neobvyklého.

Vyhrocený boj o kulturní vzory, jejich zachovaní či podporu nových, díky mizejícímu teritoriálnímu kritériu, bude do nějaké míry gradovat a na podporu vlastních přesvědčeních, co je a není správné, bude způsobovat nejrůznější problémy a střety.

Do nějaké míry pocítí největší vliv koloniální státy, jimiž byla Francie a Británie a další anglofonní země, tedy ty jejichž jazyk se nejvíce používá. Nicméně angličtina je světovým fenoménem a jazykové bariéry stále více padají (edit 2017/17.12 – mizení lingvistického teritoriálního kriteria). 

  • Mizení lingvistického teritoriálního kriteria: (rozvést – pravděpodobně nakonec ten nejdůležitější důsledek?) – binární jazyk EN (dále jen další kauzality pro AI v budoucnu)  či již dnes pravděpodobnost využití AI pro hybridní války?

Z mizejícím teritoriálním kriteriem se dá pracovat a jistě bude pravděpodobně přinášet krev, nesmyslné přešlapy, chyby a řadu “porodních bolestí” díky mnoha kauzalitám při snaze nejrůznějších stran se s tímto dějem vypořádat.

Teze Václava Klause, pana Jakla a dalších, vracející se ke starým pořádkům, jež byly nutné a “fungovaly” či lépe – byly adaptací na podmínky v minulosti či historii, však jsou mnohdy mimo realitu a racionalitu, kdy dnes operujeme s jinými vstupními daty, kauzalitami a adaptujeme se na nové prostředí (vis předešlá témata). Jedná se o jejich nevědomou obranu, nízké kritické myšlení, kdy hraje velkou roli nejen RF v ovlivňování, jež je samotné obětí či lidé a politici, což je přirozené. Vyvstává tak problém střetu, kdy si lidé neuvědomuji a zároveň nechtějí. (lépe definovat)

Různé ideologické vzory, kterými politici operují, kdy často apelují na suverenitu, “nacionalitu” samostatných národů s vlastní identitou atd., kdy ve společnosti podněcují hrdost a další jiné pudy, emoce, pocity atd., řešeními pravděpodobně stěží budou.

Samozřejmě snaha o urychlení procesů integrace či nadměrná podpora nebude pravděpodobně taktéž zcela vhodným řešením či lépe pravděpodobně neexistuje zcela vhodné řešení a vždy budou existovat negativa (což jsou jen důsledky samotného antrop. procesu, s nímž se snažíme operovat a jsme zároveň jeho součástí), jež by se neobešlo bez následků. Budou vznikat početné skupiny lidí, jež ztratí svou identitu, ať již řízenou integrací či přirozeným stěhováním národů.

Přizpůsobit se novému světu, novým kauzalitám, interakcím, které přirozeně “plodí” moderní svět nebude jednoduché. Vnější hranice EU měly zmírnit dopady, ale EU bohužel nefunguje jako USA, které však zcela logicky také nemůže tomuto ději zabránit.

EU je paradoxem, kdy společné jednání vyžaduje společnou hrdost na EU, což ale vyžaduje společný jazyk, prezidenta, sportovce, ústavu na které by byli lidé hrdí a nikoliv jen směrnice, volný trh a zákony. Lze se identifikovat se zákony a směrnicemi? Stěží.

Byť existuje evropský parlament, není pro občany EU čitelný a je to něco odtrženého a vzdáleného, co někdy produkuje věci, se kterými nesouhlasíme, což iniciuje v lidech přirozený a do značné míry oprávněný pocit, že je ani nemůžeme změnit či ovlivnit.

Moc výkonná tak nepředstavuje pro ně snadno čitelný politický směr tak, jako když volíme strany do sněmovny ve své zemi. Ani v podstatě nevědí, kdo vše v něm sedí, proč a za co hlasuje a jaký směr zaujímá.

EU není USE jako USA, kde by byl volený prezident a strany, se kterými se mohou lidé nějak identifikovat a ovlivňovat dění atd. Rozsekat Evropu zpět do minulého století a oslabit její postavení, není pravděpodobně dobrý nápad tam, kde existují jiné interakce se světem než v minulosti a jedná se o snahu mocenské sféry vlivu východu.

Problém je, že Evropa nemá jednotný jazyk. Tak, jako je Amerika anglofonní, není Evropa eurofonní. Musela by pouze převzít celosvětový jazyk, což je pro mnoho kulturních vzorů a nacionálního cítění nejen v EU pravděpodobně věc přirozeně nepřijatelná a děj, ke kterému svět stejně nějak spěje, je tak příliš nadčasový pro naše krátké životy. Edit: 2017/17.12. Nicméně tak či onak již probíhá na plné obrátky vis EN, internet, mizení teritoriálního kriteria lingvistického.

V daleké budoucnosti se pak teritoriální kriterium pravděpodobně může změnit na meziplanetární, galaktické atd., kdy vznikne hrdost nová na jednotlivé planety, sluneční soustavy, galaxie. “Nechceme tu další migranty ze Země, sluneční soustavy apod” pokud a čím více, díky technologiím a vědě, dojde k modernizaci a osídlování vesmíru.

Hra na vlastním písku se stává do nějaké míry minulostí a vzdušným zámkem v dnešním moderním a globalizovaném světě, kdy vlivy, které za mizejícím teritoriálním kriteriem stojí, jsou vyústěním kauzalit moderní doby, propojeného světa infrastrukturálně, informačně, mediálně, ekonomicky, strategicky, vojensky, vědecky atd. apod.

Snaha o zachování kulturních vzorů, vytváření nových, strach z toho plynoucí atd., jsou však přirozené druhu homo sapiens sapiens a jaký výsledný obraz z toho vznikne, bude otázkou nejen pro toto století, které ale pokládám za významově přelomové.

Volba prezidenta ČR, poznámka: Příliš jednoduchá vidění politiků dále způsobují “hraní na vlastním písku”. Jak dalece si můžeme dovolit tuto hru než přejdeme na sjednocenou EU, kde by se lidé mohli identifikovat s politikou, prezidentem a legislativou, jež budou volit, je otázkou. Stále tak EU setrvává ve svém problému, kdy si státy chrání své identity, kulturní vzory, vlastní domnělé moci atd. apod. Problém tkví v rozložení naší společnosti, mizejícím teritoriálním kriteriu a snadné manipulaci v dnešním propojeném světě.

V ČR ani nikde jinde v EU nevyhraje žádný prezident, ale pouze mocenské sféry vlivu a tedy moc “kontinentální”. EU potřebuje jednoho prezidenta a sjednotit, což se pravděpodobně nestane a tak se problémy budou dál nějak vršit. ČR je malá lodička v rozbouřeném oceánu, stejně tak jako ostatní státy EU. Snaha Merkelové a Macrona stavit se do čela je přirozená leč pokrytecky či přímo nevyslovená. Strach z mizení vlastní identity a vlivu politiků na své občany nedovolí více se posunout v řešení či se problém prohlubuje. MTK je však již všude a politické změny bez tak vyplynou samy od sebe. Poslední obrany kulturních vzorů našich generací budou vyvolávat stále střety.
______________________
** Teritoriální kriterium – zahrnuje pod sebe všechny kauzality a interakce od minulosti po současnost (demografické, vojensko-strategické, ekonomické, sociologické, kulturní ajn.), jež ukazují, proč vznikly hranice a proč v globalizovaném moderním světě, propojeném infrastrukturálně a mediálně, mizí či dochází k dynamickému prolínání veškerých kulturních vzorů.

 


Teror by byl tak či onak, což samozřejmě ale neospravedlňuje nezvládnutou imigrační politiku. USA ca 3.8M muslimů, do nějaké míry kontrolované hranice a teroru se nevyhnou.  (předělat formulaci, dá se to pochopit opačně)

Rusko 20M muslimů a teror též. EU byla v pozadí, ale nezapomínejme na satiru Charlie Hedbo a zapojení v konfliktech. IS (všechny skupiny od Boko Haram, Al-Kaida a další, který se k němu hlásí) si již nebude vybírat.

Nezvládnutá imigrační politika samozřejmě bezpečnostní riziko dalece navyšuje. EU není USE ani RF, nemá jednotnou armádu, čitelný a volený politické směr, prezidenta atd. Nejedná efektivně a rychle skrze volitelnou vládu.

Stěží lze zaujmout efektivní řešení skrze směrnice, definované nepřímou volbou zástupců, které tam byli posláni z politických stran jednotlivých států. Hlasování 28 pak vypadá dle toho a stěží se i mohou občané s EU identifikovat, která je spíše tak byrokraticko obchodním artiklem s těžkopádným řešením otázek, kdy existuje jen národní identita jednotlivých států s vlastními zájmy.

Ztráta identity kohokoliv bude v době mizejících teritoriálních kriterií narůstat, kdy se střetávají kulturní vzory a bude to mí za následek ještě hodně střetů.

Je nás 8mld, svět je propojený infrastrukturální a informační dálnicí. Moc výkonná spěje ke kontinentálnímu rozhodování a pravděpodobně záleží, jak moc ideologické směry dokáží operovat s těmito procesy. Zatím jejich řešení pokládám za nesmyslná.

Nevím do jaké míry se rozrůstá počet nových muslimů, nemám data. Vím, že řady se rozrůstají v Rusku, kde jim byla obnovena i největší mešita v Evropě.

Trvale žijících v Německu je pak ca 4,5M a kolik jich bude po migraci neumím určit, ale nebude to pravděpodobně nijak zásadní číslo překračující 7M. Nevím ani, zda-li a jak moc je to důležité. Problém je radikalizace a pronikání členů skupin IS do mešit

Často se pak vybírají jedince, kteří mají problémy v osobním životě a potácí se z jakoukoliv ztrátou identity. Na ně snaží tlačit i skrze internet a média, jež umí využívat.

Ztráta identity kohokoliv bude v době mizejících teritoriálních kriterií narůstat, kdy se střetávají kulturní vzory a bude to mí za následek ještě hodně střetů.

Je nás 8mld, svět je propojený infrastrukturální a informační dálnicí. Moc výkonná spěje ke kontinentálnímu rozhodování a pravděpodobně záleží, jak moc ideologické směry dokáží operovat s těmito procesy. Zatím jejich řešení pokládám za nesmyslná.


update 23. července / ad článek iDnes: 

Další důsledky mizejícího teritoriálního kriteria, šikana a jiné paradoxy

“Jsem Němec, křičel střelec v Mnichově. Zabíjel hlavně mladé lidi” http://zpravy.idnes.cz/strelec-mnichov-utok-na-obchodni-centrum-olympia-fbb-/zahranicni.aspx?c=A160723_095846_zahranicni_aba

– zabíjel náctileté

– na střeše křičí na lidi z okolních domů. „Jsem Němec. Narodil jsem se tady. Vyrostl jsem ve čtvrti Hartz4,“ křičí útočník

– líbí se mu podobný čin, který se již stal, kdy zabíjel někdo žáky ze školy

– zajímá se o téma uprchlictví a nakonec se sám zabije

Dospělí v rodinách samozřejmě mluví otevřeně a svůj vztek si vybíjí jakkoliv, mluví o vyhoštění, hnusném islámu atd., čemuž se nelze divit a jsou obětí frustrace z politiky a cítí se být obětí šikany vlády atd. apod. Paradox.**

Děti tyto názory rodičů přejímají i z internetu a je přirozené, že někteří náctiletí ve školách šikanují děti odlišeného původu, pokud se sejde ve třídě či okolí dostatečně jednoduší kolektiv, který si bude vyhledávat své oběti. V dnešní době pak bude šikana jistě narůstat. Dětské oběti ztrácí identitu mezi muslimskými rodiči, kolektivem a na internetu. Mohou a pravděpodobně ji i budou častěji nacházet u radikálů a vybíjet si frustraci.

Pravděpodobně se můžeme dočkat dalších útoků. Útoky budou mít více motivací, dle nejrůznějších kauzalit. Ztráta identity bude hrát prim a IS to hraje do karet. Je možné, že si nejen Německo bude procházet do nějaké míry zkušeností, kterou si procházelo i USA. Některé interakce jsou podobné.

**Dle dosavadního popisu působí útočník jako náctiletá oběť nějaké obdoby šikany ve škole a okolí.

Psychicky narušený jedinec, který má deprese si pak vybijí svou frustraci, jež vznikla z frustrace společnosti. Paradox. Tito jedinci mohou budou nacházet útěchu v IS a jejich zloba se přetaví do čehokoliv, stejně tak jako se přetavuje zloba společnosti vůči nim.

Taktéž radikální buňky budou tyto jedince na sociálních sítí vyhledávat a podporovat či přímo jedinci se ztrátou identity, tak budou činit i sami. Tak či onak je to jedno. Náboženské střety a kulturní střety budou narůstat a kauzality budou nejrůznější.


Sexuální orientace /update 26. července 2016 (last update 18.12/2017)

(upravit téma a najít mou lepší formulaci v idnes a sysifos, kde jsem předložil i publikované studie (stará záloha záložek)

Sexuální orientace se stává konečně otevřeným tématem a vyvolává střety se starými kulturními vzory a interakce poté nabývají mnoha podob / Svět hovoří a teritoriální kriteria mizí všude – na jakékoliv téma.

Lidé si neuvědomují, že učením tradičních vzorů vytváří základ pro šikanu jinak orientovaných atd., byť si myslí, že xenofobii a homofobii neutváří. 

Jinak sexuálně orientovaní lidé nemají stejná práva jako ostatní, jelikož nesplňují definice legislativy, jež je tvořena dle kulturního vzoru (smýšlení lidí, dané společnosti). Dle kulturních vzorů daných států jsou tak vylučováni ze společnosti a jedná se o formu šikany a homofobie společnosti, jež je daná hlavně náboženskými vzory.

Např.:

Zákony, jež si lidé tvoří, do nějaké větší míry odráží představy o etice a morálce v daném prostředí a zároveň do nějaké míry jim umožní, aby si kdokoliv svou morálku a etiku nevykládal po svém, dle svého obrazu a druhého na svobodě neomezil atd.

Dále jen – míra iracionálního omezení ze strany legislativy: Bude různorodá dle složení dané společnosti. Tudíž se pohybujeme v kulturním vzoru dané společnosti, jež legislativu utváří.

O směřování daného státu pak rozhoduje míra kritického myšlení ve společnosti, která je nízká i u politiků, kteří z této společnosti vzejdou a opět se dostávám k potřebě výuky kritického myšlení již od ZŠ vhodnou formou (verifikace, logické klamy atd. a v širším celosvětovém měřítku, jež je nezbytné v dnešním propojeném světě. Dále jen:

Velké problémy tak přináší mizení teritoriálního kriteria sexuální orientace nejen v RF, jež se snaží tyto snahy potlačovat skrze legislativu, např. zákazem shromažďování jinak orientovaných až po zákaz držení řidičského oprávnění (doplnit o zdroje).

U většiny států se dále setkáváme s problémy společnosti, jež si definuje pohled na tradiční rodinu dle svých kulturních vzorů, jež jsou ovlivněny náboženstvím.

Od malička jsou dětem nevědomky a přirozeně (neznáme orientaci svých dětí ani často do dospělosti) předkládány  za vzor naše tradiční hodnoty, což není samozřejmě špatné, ale vede často nevědomky k vylučování ze společnosti jinak orientovaných, kdy kulturní vzory jsou ovlivněny nejvíce náboženstvím, aniž bychom si to často uvědomovali a byť si myslíme, že je třeba legislativa sekularizovaná.

První střet nastává již v rodinách, když se jinak sexuálně orientované děti musí vyrovnat se vzory rodičů, které jim od malička předkládají a jež se neslučují s jejich sexualitou, kdy ji tedy poté různě tají apod. Jednoduše najednou zjistí, že se dostávají do střetu se vzorem rodičů a jejich nejrůznějšími tvrzeními.

Identifikovat se posléze s celou společností je velmi složité pro jinak orientované a již na školách jsou poté nějak vylučováni. De facto zažívají trvalou šikanu společnosti, jež si dané neuvědomuje, protože samozřejmě od narození přejímají lidé kulturní vzory a následně tvoří nějakou legislativu.

V dnešní době, kdy svět hovoří a mizí teritoriální kriteria na jakékoliv téma, si lidé hledají pomocí logických klamů obranu svých kulturních vzorů a vznikají i nejrůznější klamné studie na toto téma či jsou studie často nevědomky interpretovány tak, aby vyhovovaly kulturním vzorům (vis Kritické myšlení: „Pravda a relevantní rovina, manipulace, interpretace a výzkum), což je vždy největší a nejčastější chyba v jakémkoli výzkumu či již interpretující osoby. Existuje tak široká paleta iracionality na toto téma.

Bohužel důsledky MTK, tedy strach náboženských kulturních vzorů z mizejícího teritoriálního kriteria má své důsledky i v USA, kde se k moci dostává Trump se silnou náboženskou klikou v pozadí. (Do nějaké míry si ale myslím, že ji spíše cíleně využívá pro své nejen politické cíle doma i ve světě) Utváří se tak řada paradoxů. Uvidíme.

Také bychom si měli říct, že slova homofobie, xenofobie či již rasismus vyvolávají negativní asociace, když je lidé používají iracionálně, což vyvolává reverzní psychologii atd. Používají se či využívají se též jako urážka osob v boji za různá přesvědčení atd. apod. a vzniká mnoho paradoxů. Do nějaké míry trpíme taktéž přirozeně všichni i pudově různou mírou těchto vlastností, jež u některých přerůstají  v nenávist. (lépe definovat rozepsat)

Jakákoliv odlišnost je nejen pudově ze společnosti, skupiny i z rodiny, tedy velmi často vylučována a byť se stav značně posunul k racionalitě, strach nejen náboženských kulturních vzorů z mizení teritoriálního kriteria, kdy svět hovoří, způsobuje poslední velké záchvěvy odporu a snahy udržet staré kulturní vzory a zamezit přeměnám společnosti v dnešním propojeném světě (vis i cenzura internetu).

Jinak sexuálně orientovaní tak mnohem více upadají do depresí a snadno se mohou dostat na okraj společnosti, se kterou je těžké se identifikovat, což je přirozený důsledek pramenící z nevědomosti společnosti, jež je tvořena starými kulturními vzory, kdy si dané souvislosti lidé (společnost) často neuvědomují. Mizející teritoriální kriterium pak toto vše mění, čemuž se různé kulturní vzory brání skrze politiku.

Nic není tajemné, to je jen naše nevědomost, co nás děsí a děsy vytváří. Paradox spočívá v tom, že čím více toho vím, tím více mě děsí děsy, jenž lidé z nevědomosti vytváří.“  

Samozřejmě je pak těžké se identifikovat s většinou.

Jejich reakce, jež dříve být nemohly či nebyly (nemohou být dle zákonů nyní v RF) v podobně třeba průvodů, jsou tak zcela pochopitelné a důsledkem mizejícího teritoriálního kriteria, kdy svět hovoří a boří se často náboženská tabu, mýty a iracionalita, jež je protnuta kulturními vzory, jimiž jsou lidé ovlivňováni od narození.

Akce vyvolává reakci. Svět hovoří a teritoriální kriteria mizí všude na jakékoliv téma. Interakce a představy lidí o tom, co je a není správné, poté nabývají nejrůznějších podob ze všech stran.

Mnoho jich ale taktéž raději z těchto přirozených důvodu vše zatají a někteří rozumově na výši, byť mají své problémy, na společnost netlačí a doufají v nějaký postupný předěl. Kauzalit je mnoho a vydaly by nejspíš na celou knihu.

Sexuální orientace nemá vypovídací hodnotu o tom, jaký člověk je a jaký vliv bude mít na děti třeba v rodině. Dobrého člověka podle sexuální orientace nepoznáme ani to, jaký vliv bude mít na výchovu dětí.

Mám rád lásku, když se druzí mají rádi a byť jsem heterosexuál, nemá pro mě vypovídací hodnotu o člověku jiná orientace a stejně tak ostatní mohou nahlížet na mě. Stejně tak víra v Boha z vás dobrého člověka neudělá. De facto pojem “jiná” je velmi zavádějící.

Lidé mají různá vyznání, vlastnosti, povolání atd. a dopouští se řady logických klamů, kdy dle svých měřítek hodnotí ostatní. (rozvést, vrátit se ke starým myšlenkám, někde je mám uložené na toto téma) Téma je značně rozsáhlé.


MTK Feminismus

 19. 10

Feminismus: Není to tom, zda-li potřebujeme ismus, ale proč vznikl, v reakci na co a jako každý ismus bude mít mnoho forem. Lidé si budou přetvářet cokoliv k obrazu svému dle kulturních vzorů, vlastních přesvědčení atd. (podobné jako sexuální orientace) Stejně tak představy o tom, jak by se měli k sobě chovat a tedy toho, co je a není správné.

Tzn. Každá akce vyvolá reakci. Extrémy vyvolávají extrémy atd. Extrém může potlačit jiný negativní extrém. Měli bychom se ptát, jak vznikly a najít řešení pro daný stav tak, aby nevznikl další extrém.

Kulturní vzory Pence, jimiž je ovlivněn Trump, jak jsem definoval 2016, představují ohrožení pro ženy. Silné zastoupení náboženských vzorů pak potlačuje jejich práva. Většina náboženských vzorů je pak tvořena na mužské ikoně. Vše je o lidech a nikoliv muži a ženy. Každý jednotlivec by měl mít možnost svobodného rozhodnutí a nést za něj zodpovědnost ve chvílích, kdy dle svých měřítek potlačuje práva jiných.

Vzhledem k vlastnostem lidí zřejmě nikdy nepůjde docílit zcela vhodné legislativy, což neznamená, že bychom se o ní neměli pokoušet.

(více rozvést tak, aby nevzniklo falešné dilema tam, kde je mnoho jevů a kauzalit)


*1a)

Ztráta identity v MTK


MTK náboženství:

předmluva: zprvu definice skepticismu, pohled na víru,  dále jen důsledky mizejícího teritoriálního kriteria z předešlého + další ( bude lépe formulováno)

Víra (nejen náboženská): Předpokládat můžeme cokoliv, ale sémanticky to je prázdné a stáváme se obětí logického klamu důkazu kruhem ve chvíli, kdy Boha, absolutno, existenci či neexistenci čehokoliv nepoznaného, rovnou předpokládáme a snažíme se nějak definovat.

Předem se předpokládá existence toho, co se má teprve dokázat a to, co se má teprve dokázat, už chceme i vyvracet. Na to, abychom mohli vytvořit jakékoliv tvrzení o Bohu, čemkoliv nepoznaném, musíme prostě předem předpokládat, jelikož nemáme relevantní důkaz existence.

Naše podoba Boha, čehokoliv, pak může nabývat nejrůznějších myšlenkových úvah, vycházejíc z lidské perspektivy, ale bude to obsahově pořád prázdné, protože na to, abychom mohli podoby Boha, absolutna, čehokoliv, vůbec vytvořit, musíme je právě předem předpokládat.

Mohou a vznikají pak stále komplexnější definice těchto předpokladů a tedy podob, pro něž si hledáme důkazní rovinu, ale vycházíme pouze z předpokladu. Předpokládat můžeme úplně cokoliv a nelze proti tomu nic namítat, ale sémanticky je to prázdné. Tvrzení o existenci či neexistenci předpokládaného, je poté zase ad ignorantiam, tedy klamy oslovující nevědomost.
_________

http://www.respekt.cz/…/biolog-flegr-pokud-bohove-neexistuj…
Nevíme, zda-li Bůh existuje či ne a tvrzením jednoho či druhého se dopouštíme logického klamu ad ignorantiam. Nicméně, už když Boha předem předpokládáme, stáváme se obětí deduktivního klamu důkazu kruhem. Předem se předpokládá existence toho, co se má teprve dokázat a to, co se má teprve dokázat, už chceme i vyvracet a tvrdíme, že pokud nemůže oponent tvrzení vyvrátit, je to důkazem jeho existence, což je ad ignorantiam. Na to, abychom mohli vytvořit jakékoliv tvrzení o Bohu, ho musíme prostě předem předpokládat, jelikož nemáme relevantní důkaz jeho existence.

Naše podoba Boha pak může nabývat nejrůznějších myšlenkových úvah, ale bude to obsahově prázdné, protože na to, abychom mohli podoby Boha vůbec vytvořit, musíme právě Boha předem předpokládat, aniž bychom vůbec měli důkaz proto, že existuje.

Předpokládat tak můžeme úplně cokoliv (špagetové monstrum, neviditelnou energii, vše-jsoucí, atd. apod.), ale bude to “mlácení prázdné slámy”. Formální logikou předpokládat můžeme cokoliv a nelze proti tomu vztahu nic namítat, ale sémanticky je to zcela prázdné.

Můžeme tak spekulovat o všech možných i nemožných teoriích či zcela vymýšlet víry nové v cokoliv, což nikam nepovede. Následně z těch teorií můžeme činit irelevantní závěry.

Skepticismus (vědní přehodnocování důkazní roviny) není založen na víře, ale permanentním ověřování a dohledávání relevantních faktů a důkazní roviny. Kritické myšlení nám umožňuje snižovat riziko přijímání, jednání nebo myšlení na základě víry, kulturních vzorů atd.

Skeptik se tedy bojí toho, že by zůstal stát na chybných tvrzeních způsobených logickými klamy a kulturními vzory, byl jejich obětí a sám sebe i druhé uváděl v omyl.

Aby se skeptik tedy mohl přiklonit k pravděpodobnosti a přehodnotit poznatky, potřebuje relevantní důkazní rovinu od někoho, kdo přichází s mimořádným tvrzením. Pro mimořádná tvrzení tak potřebuje řečník mimořádné důkazy bez logických klamů.

Díky moderní době a racionalitě vznikají stále komplexnější definice se specificky zakomponovanými logickými klamy na podpoření své jakékoliv víry v cokoliv, pro kterou si věřící hledají důkazní rovinu.

Přirozená potřeba lidí ovlivňovat druhé pak způsobuje, že se nám naše víry a kulturní vzory staly měřítkem všech ostatních, kdy se pomocí logických klamů snažíme druhé ovlivňovat, podrobovat si je a manipulovat s nimi tak, aby se stali součástí našich kulturních vzorů a víry či naopak jsme je mohli odvrhnout, nevpustit do našich teritoriálních kritérií a zachovat si tak svou víru a kulturní vzory.

V době mizejícího teritoriálního kritéria, kdy je svět propojený mediálně i infrastrukturálně, dochází k nevyhnutelným střetům a prolínání těchto kulturních vzorů, kdy vzniká vyostřený boj o jejich zachování, jejich dominanci i jejich změnu v kulturní vzory nové.

Víra a “nevíra” v Boha

Tvrzením, “ať už někdo věří či nevěří, obojí je víra”, je pouze šalamounsky řečen logický klam ad ignorantiam obohacený o irelevantní závěr:

“Věřím, že Bůh existuje, protože nemůžete dokázat opak a to je Vaše víra v neexistenci”, což je ale jen klasický logický klam ad ignorantiam rozšířený o irelevantní závěr a tedy: “Bůh existuje, protože nemůžete dokázat opak a irelevantní závěr: “tudíž je to Vaše víra v neexistenci

…který tak zcela ignoruje základní premisu, že ten, kdo první přichází s nějakým mimořádným tvrzením, jej musí relevantně dokázat, abychom jej mohli pokládat za pravdivé. Stěží budeme předem vyznávat víru v neexistenci něčeho, k čemuž nebyl předložen důkaz pro existenci a jedná se pouze o skeptikovu či vědní pravdivostní verifikaci předloženého důkazního břemene a nikoliv víru v neexistenci.
To, že je víra v Boha lidí jen všeobecně známá, nic na základní premise nemění a stále bychom k tomu měli přistupovat jako k mimořádnému tvrzení, s kterým přišel někdo jako první a pro nějž nepředložil nikdo dosud relevantní důkaz.
Věřící se tak dopouštějí vždy deduktivního klamu důkazu kruhem, kdy předem předpokládají existenci toho, co by teprve měli dokázat a to, co by měli teprve dokázat, již chtějí i předem vyvracet.

Důkazní břemeno je tedy vždy na tom, kdo první přichází s nějakým mimořádným tvrzením. Musí mít tedy pro tvrzení mimořádný důkaz. Tudíž to, že někomu nevěřím (ve smyslu – není to pravda) Boha, jednorožce, špagetové monstrum, co řídí vesmír či jakékoliv jiné tvrzení, třeba “jádra z broskví léčí rakovinu”, není významově víra vyznávající neexistenci, protože my předem nemůžeme vyznávat víru v neexistenci Boha, že jádra z broskví léčí rakovinu či vesmír řídí špagetové monstrum, protože jsme se o tom dozvěděli až od řečníka a tudíž pojem “nevěřím ti” není významově vyznáním víry, ale pouze pravdivostním hodnocením předkládaného tvrzení a tedy prosté vyjádřením záporu pro tvrzení, pro které nemá řečník žádný relevantní důkaz.

Tudíž se jedná pouze o náš příklon k pravděpodobnosti, ke stávajícím poznatkům, kdy jsme neobdrželi od protistrany důkaz pro její jakékoliv tvrzení, abychom své stávající poznatky mohli přehodnotit, přehodnotit naši realitu a přiklonit se k tvrzení řečníka. Co je tedy nejpodstatnější?

Nejpodstatnější je fakt, že se tím věřící stále dopouštějí deduktivního klamu důkazu kruhem, kdy předem předpokládají existenci toho, co by teprve měli dokázat a to, co by měli teprve dokázat, již chtějí i předem vyvracet.

Dokazovat tak neexistenci nemůžeme ve chvíli, kdy jsme pro existenci neobdrželi ani žádný důkaz, protože bychom se tím taktéž dopustili logického klamu ad ignorantiam: “Bůh neexistuje, protože nemáme důkaz pro jeho existenci”, z čehož si věřící chybně implikují, že jejich tvrzení existence čehokoliv, je pravdivé, což je ale paradoxně také – ad ignorantiam: “Bůh existuje protože nemůžete dokázat opak” z čehož si dále vytvoří irelevantní závěr, že to je pouze naše víra v neexistenci čí víra v ateismus a vynechají tak ten zásadní fakt, že to byli první oni, kdo s tvrzením přišel bez důkazu a my jsme nemohli předem vyznávat neexistenci něčeho, o čem jsme neměli povědomí a dále tak činit ani nemůžeme neb bychom byli obětí deduktivního klamu důkazu kruhem a stále k tomu musíme přistupovat jako k mimořádnému tvrzení, ke kterému jsme neobdrželi mimořádný důkaz (relevanci).

Paradoxně nás tím tlačí tak do vlastního deduktivního klamu důkazu kruhem a tedy – abychom mohli vyjádřit vyznání víry v neexistenci Boha,, musíme ho předem předpokládat či již zahrnout do možnosti 🙂 Avšak naše víra v neexistenci je pouze vyjádřením záporu, pravdivostním hodnocením předloženého tvrzení pro nějž jsme neobdrželi relevantní důkaz a nikoliv víra ve smyslu vyznání neexistence, o něčem, o čem nemáme povědomí a předem nemůžeme předpokládat.

Jakýkoliv kulturní vzor (víra v cokoliv, politika, náboženství atd.) vs Věda a ověřování

Víra v cokoliv je věcí osobní do té chvíle, dokud neovlivní výsledky našeho zkoumání a pozorování daného, jaké závěry pro pozorovaný jev, interakci atd., učiníme, což je největší problém v běžném životě při hodnocení čehokoliv, kdy často určujeme kauzality na základě nejen malé znalosti, chybných korelací, které neznamenají ihned kauzality atd. Činíme na základě logických klamů, často v důsledku toho, co nám připadá správné a nesprávné (což je doménou kulturních vzorů, jež přijímáme od narození a mozek při pozorování daného pak přisuzuje retrospektivně vlastnosti pozorovaného jevu http://www.wall-street.cz/?page_id=7208). Velmi často se tak lidé nevědomky dopouští logických klamů a irelevantních závěrů, což je přirozená vlastnost mozku a proto i existují např. zaslepené studie. Kulturní vzory tak ovlivňují výsledky našeho pozorování.

Co se tedy týče vědy na rozdíl od víry, která spadá pod kulturní vzory, tak tam existují přesně dané principy.

Jedná se o principy kauzální a tedy, že jakákoliv studie či zkoumání čehokoliv by nemělo být ovlivněno jakýmkoliv kulturním vzorem, protože to vede k chybným kauzalitám (logickým klamům), jež ovlivňují naše závěry, jež činíme při pozorování daného jevu, na což bývá někdy ve studiích upozorňováno, aby si je lidé špatně neinterpretovali k “obrazu svému” a nečinili vlastní závěry a naopak se upozorňuje na to, aby sami autoři nebyli jejich obětí při stanovení metodiky pozorovaného atd. Následně existují meta-analýzy, které posuzují všechny publikované i nepublikované a vyřazují ty studie, jež se logických klamů samy dopouští, bývají metodicky slabé atd. apod. Proces ověřování je poměrně složitý s nárůstem objemu dat v dnešním moderním, propojeném světě, bude stále složitější třídit a verifikovat informace.

Jakýkoliv pozorovaný jev, jakékoliv interakce, cokoliv, co popisujeme, zkoumáme a pozorujeme, by nemělo být ovlivněno kulturními vzory a měli bychom pouze vycházet z relevantních dat a pro jakékoliv tvrzení mít silné důkazy. Což je v takovém tématu jako jsou náboženství téměř nemožné a zvláště pak ve světle posledních události mizejícího teritoriálního kriteria, které nabylo opravdové dynamiky díky moderní době atd.

Stejné principy jevů pozorovaných platí pro skeptiky či kohokoliv v běžném životě, kdy si utváříme závěry a názory na cokoliv. Uplatnit kritické myšlení je poměrně složité, protože relevance velmi často právě odporuje našim přesvědčením a kulturním vzorům jak na podvědomé úrovni (neuvědomujeme si) tak vědomé.

Nebýt tedy obětí logických klamů je poměrně složité., kdy tak často činíme podvědomě (ve smyslu psychologického nevědomí, neuvědomuje si to, mozek přiřazuje pozorovanému jevu na základě vzorů přijatých v minulosti, jež samozřejmě nemusí a často nejsou kauzálně správné a dále jen si utváří sám false vzpomínky, kdy dále roli hraje paměť atd.), dále jen díky neznalosti klamů a principů, co obnáší kritické myšlení, kauzistika a logické klamy, kdy pak klameme nevědomky sebe i své okolí nebo také často částečně vědomě, aby nám prostě pravda vyhovovala, vyhovovalo vnímání čehokoliv či pocitu pro to, co je a není správné atd

To, co je správné a není správné právě určují kulturní vzory. Věda, potažmo skeptik, by měli popisovat kauzální vztahy, interakce, přinášet relevantní data a fakta a upozorňovat na logické klamy, protože díky nim pak vznikají nejrůznější chybné závěry často s negativními důsledky atd. (rozvést, lépe formulovat, více kauzalit a paradoxů)

edit 2.1.2017) Příklad::

Nejčastější logické klamy:

Hodlám založit ateistickou církev. Dle mne je ateismus víra v to, že Bůh není, čili je to stejná víra, jako že Bůh jest. Jediná nevíra je ta, která nepopírá ani jeden případ a ani ho nevyvracuje, stejně tak nepotvrzuje. Sám jsem ten člověk, který nevyvracuje ani jednu teorii. Ale i přesto si nějak myslím, že náš dokonalý a systematicky uspořádaný vesmír není náhodou. Anyway, jak byste nazývali ateistickou bibli? Lukáš Antoš

Abys mohl vytvořit víru v nevíru Boha, musíš předem přistoupit na předkládanou teorii věřících v Boha. Stáváš se tak obětí důkazu kruhem a ad ignorantiam. Ten, kdo první přichází s mimořádným tvrzením, by měl přednést mimořádné důkazy, a tak by se mělo k dané problematice přistupovat, že dosud nebyly předloženy důkazy. Skeptik tedy nedostal relevantní důkazní rovinu.

Můžeme tak teoretizovat o čemkoliv a v cokoliv kdo věří a je jedno, co to bude, ale sémanticky to bude zcela prázdné. Tudíž vyjádření nevěřím ti, není vyjádření víry, ale příklonem k pravděpodobnosti k přednesenému tvrzení, pro které dotyčný nepředložil potřebnou důkazní rovinu, a které chce hned od protistrany vyvracet.

Nejen ateisté jsou samozřejmě bohužel často obětí ad ignorantiam, když přistoupí na tuto hru logického klamu důkazu kruhem, z kterého posléze obě strany tvoří ad ignorantiam.

Důležité je si uvědomit, že někdo první přichází s mimořádným tvrzením, které chce hned vyvracet (Bůh či cokoliv), pro nějž nebyla předložena potřebná důkazní rovina a ateista či již skeptik může a často spadne do této pasti důkazu kruhem a ad-ignorantiam, což však neznamená, že se jedná o víru v nevíru Boha, ale pouze neznalost logického myšlení či kritického či toho, co přesně obnáší logické klamy a jedná emotivně. (lépe formulovat až bude energie)

Víra se ptá proč, věda se ptá jak (autor neznámý)

ad proč) Jedná se o logický klam důkazu kruhem, kdy se předem předpokládá a hledá nějaký důvod, pro který nemáme důkazní rovinu a můžeme tak teoretizovat o všem možném i nemožném a díky modernější době vytvářet stále komplexnější úvahy a důvody, které následně budeme chtít rozporovat, aniž bychom přednesli důkazní rovinu a dostáváme se tak do logických klamů ad ignorantiam.

dále jen kulturní vzory) Kulturní vzory se utváří na základě našeho pozorování okolí, kdy následně vytváříme představy o tom, co je a není správné. To, co je a není správné odráží tedy naše kulturní vzory, jež vznikly z pozorování okolí. To, co je a není správné velmi často neodráží relevanci, ale pouze právě naše přesvědčení, kdy jsme velmi často nevědomky obětí logických klamů. Kritické myšlení vyžaduje často velké sebezapření, protože relevance právě odporuje často našim kulturním vzorům a proto i ve vědě existují zaslepené studie.

MTK náboženství důsledky


různé postřehy, verifikovat, doplnit do souvislostí s tématem

Kultura, filmy atd.

Další pravděpodobné důsledky mizejícího teritoriálního kriteria a boj za zachování vzorů prostupující do všech oblastí:

Článek iDnes, komentář p. Spáčilové k filmu Krotitelé duchů, kdy obsazení herců vyvolává již předem negativní ohlasy a vlnu odporu.

“Vlna korektnosti a rozpaky aneb proč krotitelky duchů vadí už předem”
http://kultura.zpravy.idnes.cz/novi-krotitele-duchu-05i-/filmvideo.aspx?c=A160722_132924_filmvideo_ts

Jan Č.
už vím na co nepůjdu… ukázka stačila… Jestli si někdo myslí, že pouhým přeobsazením rolí (sociálních, barevných či “pohlavních”) udělá dobrý film a dostihne předlohu (často legendární předlohu), tak ať si to myslí. Já se však na tom podílet nehodlám a na škváry do kina fakt nepůjdu. A TV nemám, takže ani tam mě to nedostihne… ;-D!!

S. Stupka
a jak to můžete předem určit, když jste jej neviděl? Z toho, že to je jiné obsazení? Takže by měli obsazovat dle Vás a to zaručí dobrý film?

Nikoliv, to zaručí, že bude odpovídat Vašim kulturním vzorům. Jistě je ale přirozené, že to je pak proti srsti, kort v dnešní době, kdy si všichni brání své kulturní vzory, jež jsou ohroženy propojeností světa.

Někdo Vám sáhl na kulturní vzor zažitý v podvědomí, když už rovnou hodnotíte předem. Když byste film viděl a řekl, je to škvár, ok, ale takto předem? Kdyby se to nedotklo kulturních vzorů, potřeba předem hodnotit by ani nevznikla.

On to může být klidně škvár s 20% hodnocení a jistě to může být proti srsti, zažitému a klasice, ale stěží to poznáme předem z obsazení, které neodpovídá zažitému a neznamená to, že takové filmy budou automaticky špatné a jsou účelově korektní.

I když takový film má následně dobré hodnocení (Hvězdné války)a velkou sledovanost, stejně se najde hromada lidí, co budou hovořit o angažovanosti a korektnosti. Proč? Snaha bránit klasiku a tradice, má jistě v dnešním propojeném světě přirozené příčiny, ale stěží vypovídací hodnotu o kvalitě díla, ale o naší potřebě.

Obsazení bude stále různorodější, jak se demografie mění a tvrdit, že je automaticky film korektní apod., je jako předem tvrdit, že herec je špatný a byl dosazen účelově a nezaslouží si dobré hodnocení.

Navlečte si hábit a můžete být “imámem” za zachování Vašich kulturních vzorů, klasiky a hlásat, že vše, co odporuje Vašim kulturním vzorům či ve společnosti zažitých, je politicky korektní, angažované, pseudo, není předem dobré, pokud se někdo snaží něco takového vytvořit.

Ochotných následovatelů budete mít jistě dost, kterým se mění svět před očima a nezvládají to. Svět se mění, teritoriální kritérium se rozpadá. Demografie, promísenost ras, otevřenost, je stále markantnější.

Odráží se a bude se to odrážet všude a budeme se s otevřeností a změnami setkávat všude. Staré konvence a vzory jsou do nějaké míry stále více ovlivněny.
S. Stupka
No, to je spíš už rozvětvená reakce na zdejší všechny příspěvky.

Nadpis, snadno přitahující bojovníky za tradice, bude v dnešní době znamenat pro média velkou čtenost.

Pavel M.
Strasne moc vyplytvanych pismenek k napsani liberalniho blabolu o bourani starych hodnot.

S. Stupka
Nikoliv liberální ale skeptický. Vaše potřeba mi podsunout liberálnost, je stejná jako filmům podsouvat korektnost a paradoxně pramení z potřeby politizovat a zachovat svůj kulturní vzor. Takže jste jen důkazem proto, co ovlivňuje hodnocení filmů, byť to nemá vypovídací hodnotu o filmu ani o mně.

Naopak považuji boj za zachování kulturních vzorů za přirozený, opodstatněný, plynoucí z interakci. Díky tomu předem určujeme cokoliv, ale často to nemusí mít vypovídací hodnotu o kvalitě daného.

S. Stupka
Máte-li ale potřebu si mě někam zařadit, byť to nemá vypovídací hodnotu o daném filmu, zkuste to spíše z mého článku zde. Možná poznáte, že se spíš snažím pozorovat interakce, a co vše ovlivňují a čím jsou způsobené: http://www.wall-street.cz/?p=4797

Walter Diviš
Proč to získává tak nízké hodnocení? Protože to prostě je špatný film. Melissa McCarthy je mizerná herečka a ještě horší komička a to co funguje v jejích vulgárních komediích, to nefunguje tady, kde v původním filmu byla pointa na úplně jiném stylu humoru.

A kromě toho… diváci začínají být unaveni tím pseudokorektním stylem, kdy v hlavních rolích původně “macho” filmů dnes musí být ženy, každý film musí mít svého korektního afroameričana, asiata, gaye/lesbu, nerda a kdo ví, co ještě. Prostě to nefunguje, nemá to chemii.

Za mne velké mínus. Ač bych se s chutí podíval na remake Krotitelů s dnešní trikovou technikou, tak ne na tuhle divnou verzi, kde už trailer mne vyloženě odpudil a znechutil. A nedá mi to, abych si na tohle místě nerýpnul i do remaku Sedmi statečných, kde mezi hlavními hrdiny bude právě ten asiat, bude tam indián a hlavní postavou bude černoch. Geniální. Já chci zpátky politicky nekorektní filmy osmdesátých let (a starší)!
Stanislav Stupka
Odporuje to Vašim hluboko zakořeněným kulturním vzorům a to je celé.
Stanislav Stupka
Jste pane Diviš jak imám v bělošském podání se svým stádem. Vše, co odporuje zažitému kulturnímu vzoru, bude nazváno korektním, pseudo, politicky angažovaným a předem nepřijatelným apod. Svět se mění, mění se kutlurní vzory, je propojený a obsazení bude stále více různorodé a ženy také.

Vy jste film neshlédl a už rovnou tvrdíte, že film s Melissa McCarthy nefunguje? Vaše potřeba pramení pouze z výše zmíněného. Vy na něj nepůjdete, protože je pro Vás kulturně nepřijatelný.

Nemá to žádnou vypovídací hodnotu o tom, že film musí mít tato obsazení, je korektní, ale pouze odráží měnící se svět, demografii, kdy obsazení budou různorodá a zcela mimo Vaše zažité kulturní vzory. Vůbec to nemusí znamenat účelovost. To, že jste film ani neshlédl, tento střet jen potvrzuje.

Budeme mít stále větší problém se s měnícím světem, kdy mizí teritoriální kriterium, mísí se kulturní vzory a rasy, identifikovat. Bude se to odrážet ve všem a bude to Vaší noční můrou 🙂


…je de facto jedno, zda-li někteří lidé film shlédli či ne. Podsunou filmu, že je korektní, politicky angažovaný, cokoliv, protože složení herců neodpovídá jejich kulturním vzorům, čemukoliv, to už je jedno.

Snaha podsouvat filmům politické přívlastky, cokoliv na základě složení herců nemá vypovídací hodnotu o kvalitě filmů ani o tom, že jsou filmy politické či korektní, ale často o tom, že potřeba tak činit je motivována politickým a kulturním cítěním kritika, kdy se filmové obsazení neslučuje s našimi zažitými vzory. Paradoxně sami pak mnozí politicky činní, když předem i posléze takto soudí filmy na základě obsazení.

Samozřejmě, že jakýkoliv film je paradoxně nějakým vzorem motivovaný, protože logicky všichni autoři mají nějaké vzory a cítění, které do filmů pronikají a filmy též odráží dobu (demograficky, antropologicky apod.)

Když se pak dostávají k moci výkonné do nějaké míry to může a končí nějakou formou přímé či nepřímé represe, která určuje vhodnost, nevhodnost, co je a není kvalitní pro diváky (v jakémkoliv systému, ať již formou korektnosti či represe, v podstatě jde vždy o korekci v nějaké podobě nutné k zachování nějakého vzoru), kdy se pak předem rozhoduje, co je a není vhodné a určuje složení herců. Následně se to poté odráží i v autocenzuře, kdy pak společnost zastává nějaký kulturní vzor.

Dělají to tedy do nějaké míry všechny kulturní vzory i tedy všechny současné. Mají tak potřebu zachovat sebe sama před ostatními vzory jak formou autocenzury, tak přímé cenzury. V jakémkoli systému se pak na obrazovky nedostanou mnohé snímky či naopak mnohé jsou tvrdě kritizovány, pokud se dostanou.

Byť film může být dobrý a mít velkou sledovanost či hodnocení, obsazení neodpovídá jejich zvyklostem a mají pak potřebu jej předem i posléze odsoudit, ale o snímku samotném nemající vypovídací hodnotu. Nicméně, to je přirozené druhu homo sapiens sapiens a do značné míry pravděpodobně nutné než daný vzor vystřídá či do nějaké míry změní jiný.


(nutně doplnit, verifikovat, předělat formulaci): 

Ad stát, nemusí být apriori špatný)
——————

Netvrdím, že musí, ale myslím si, že nebude nikdy ideální, na čemž se určitě shodneme? Pokud by ses i bavil s nějakým ekonomem, tak šedá ekonomika není něco, co je nutně špatné a naopak je i žádoucí v nějaké rozumné míře.

Mé peníze, které by jinak stát prohýřil na nesmyslné investice, špatně odvedené práce atd., ať už bych zmínil poslední kauzu dálnice či jiné, já mohu investovat do rozvoje firmy, navýšit zaměstnastnost, plat a tím státu ulehčit ná nákladech pro sociální zabezpečení a zajistit větší spotřebu a odvod daní těchto lidí, jež své peníze na trhu utratí. Nutně to neznamená, že tak činí všichni a tak šedá ekonomika je žádoucí jen do nějaké míry.

Kdo je tedy vlastně méně morální a méně etický?

——————
ad nezaměstnanost)
——————
Máme jednu z nejnižších v celé EU.

——————
ad zodpovědnost)
——————

To, že je někdo občanem ČR a využívá levnější daňové zátěže, neznamená nutně, že je nezodpovědný i nemorální, ale může se přizpůsobovat situaci tak, aby mohl své lidi v daném státě lépe ohodnotit, rozvíjet se a tím i navýšit spotřebu.

——————
ad zodpovědnost a nakládání s prostředky)
——————

U voleb jistě. Při odvodu daní už stěží něco ovlivním a nutně to neznamená, že když odvedu jinde, znamená to negativní scénář, ale to už se točíme v kruhu.

Pokud už se nějaký stát dostane do vysoké míry šedé ekonomiky, často to znační nefunkční stát a nemusí nutně vznikat z uvolněné morálky, hrdosti atd. a může se jednat o nějakou potřebu lidí, se bránit v reakci na nefunkční stát, kdy existují nějaké kauzality, proč tomu tak je a ne nutně to vždy musí znamenat, že volení zástupci jsou špatní a naše predikce při jejich volbě selhala nebo lidé málo morální a etičtí.

——————
“Pořád narážím na fakt, že pokud existuje svoboda, bohatství se kumuluje.”

“Všechny úvahy se stáčejí k legislativě, zákonům, opatření státu. Já to chci řešit na poli morálky, protože zákony lidi neposunují. Jen jim berou svobodu.”
——————

Zákony, jež si lidé tvoří, do nějaké míry odráží představy o etice a morálce v daném prostředí a do nějaké míry jim umožní, aby si kdokoliv svou morálku a etiku nevykládal po svém, dle svého obrazu a druhého na svobodě neomezil atd. Míra omezení bude různorodá, pozitivní i negativní.

Naše představa o morálce vůbec nemusí zajistit, že lidé budou nosit peníze do tlupy tak, jako to nezajistí zákony. Jak zajistíme, aby si lidé nepřetvářeli morálku k obrazu svému a je naše představa správná?

Jak tedy řešit? Podle čí morálky? Bude to správná morálka? Jak ji zajistíme? Taková morálka nakonec bude určovat pravidla a stejně si ji lidé přetvoří k obrazu svému.

Jak tedy zajistím větší morálku a etiku? Etika ani morálka není výsadou všech a ani nic neříká o tom, jak úspěšně naše peníze stát či kdokoliv investuje či zda-li je někdo nutně méně etický a měně morální, pokud se pohybuje v pásmu šedé ekonomiky či zda-li, pokud kumuluje peníze, se chová nemorálně a neeticky.

Podle něčích měřítek určitě, ale vychází ze správných kauzalit a byla by následná řešení vůbec etická a morální? Paradox

Naše vidění morálky a etiky, náš obraz toho, co je dobré a není, nemusí mít vypovídací hodnotu o tom, co je a není dobré či bude, je etické či morální a spíše to inklinuje i k nějaké iluzi. Nicméně to neznamená, že bychom se o změny neměli pokoušet, což přirozeně budeme a budeme se učit zpětně ze zkušeností.

Každý systém si lidé tak nějak přetváří k obrazu svému, kdy se na tom podílí řada kauzalit, což je ale přirozené našemu druhu a jeho interakcím s daným prostředím.

————-
“Jo, a nemyslím si, že se jedná o nakloněnou rovinu. Tu (morální) volbu má skutečně každý, jen, nákladově to jistě bude dávat smysl jen větším hráčům. A zase skončíme u toho, komu se co ‘ vyplatí'”
————-

Opět, jak ale zajistíš, aby lidé viděli svět dle naší optiky morálky a je to správná optika? Pochybuji, že neskončíš jinak, aniž bys ji nějak nevynucoval, což je paradox. Lidé se nebudou či nemusí chovat tak, jak si představujeme a ani naše představy nemusí odpovídat tomu, co je správné a dobré. Ne nutně to však znamená, že se nemůžeme poučit ze změny, ať bude jakákoliv.

————-
ad slepá vývojová větev, vybírání cesty atd. viz i minule)
————-

Také pochybuji, že existuje vůbec někdo, kdo by mohl určit, zda-li je či není druh Homo Sapiens Sapiens slepá vývojová větev 🙂

Pochybuji, že lze nějak přesně určit, jaká změna je dobrá či není a zda-li je současný stav vůbec nutně špatný a jakou cestou si musíme či nemusíme projít, a zda-li bychom měli projít všechny. Což jistě neznamená, že bychom se o to neměli pokoušet.

Navýše cesty plynou z vývoje a interakcí druhu a vše jsou nějaké zkušenosti, ze kterých se do nějaké míry nějak učíme.

Mám problém s tím, kdo co považuje za užitečné, dobré či špatné, na našich přirozených, pudových vlastnostech, a zda-li vůbec je třeba na tom něco měnit a nevyplyne samo z vývoje, kdy se vše nějak odráží na naší adaptaci tedy vývoji druhu. Naše snahy cokoliv nějak měnit jsou přirozené a součástí vývoje.

Morálka či etika plynou z obrazů mozku a vzorů, jež si vytváří od narození přijímáním informací z okolí, kdy si tak vytváří nějaký svůj obraz, se kterým se nevědomky ztotožňujeme, kdy následně vytváříme své představy o tom, co je a není dobré, ale naše představy o tom, co je a není dobré, nemusí často odrážet relevantní rovinu, což se dozvíme často až expost. Nicméně opět jakákoliv změna i špatná, znamená nějaký posun, který znamená zkušenosti.

————-
ad kumulace peněz v něčích rukou)
————-

Tady už se dostáváme na pole ideologie, která plyne i z předešlého, kde existují nejrůznější představy a domněnky, jak docílit nějakého opaku a existují i nejrůznější projekty, třeba Venus atd. apod. vycházejících z různé interpretace současného stavu.

…se všemi těmito myšlenkami mám problém. Ne, nutně nějaká kumulace znamená, že je špatná a byla i v každé době a plyne z lidských vlastností a ne nutně znamená, že snaha o nějakou nápravu je dobrá či reálná.

Existují nejrůznější teorie a představy o tom, co by bylo dobré a není dobré, že nějaký systém či chování změní vlastnosti druhu, aniž by si lidé systém nepřetvářeli k obrazu svému tak, jako činí do teď. Připadají mi příliš jednoduché a iluzorní, ale ne nutně to musí znamenat, že jakákoliv změna by nevedla k nějaké evoluci a posunu, který by nebyl lepší, ať již vycházím či nevycházíme z relevantních dat a dokonce i negativní změna může nakonec přinést velký kladný posun.

Vše tak nějak vychází z našich přirozených vlastností, kdy vytváříme nejrůznější interakce a snahy prostředí měnit dle přesvědčení a kulturních vzorů

 

Advertisements