page_t(Výtažek ze sekce Skeptiku Nedej’se, kde se věnuji již delší čas rozporování spikleneckého dokumentu Utajená data)

  • Už na začátku 19. století Bleuler popisoval něco jako autismus, ale nemluvil v této terminologii nýbrž hovořil o formě schizofrenie. Roku 1940 Kanner také popisoval něco podobné. Ve Vídni pak Asperger. PAS nebyl diagnostikován, ale byla diagnostikována místo něj nějaká forma retardace či různých mentálních a vývojových poruch. Lékařská, vědecká či institucionální obec neměla potřebné znalosti ani široké povědomí o poruše, existovala slabá diagnostika, sběr dat a péče o tyto lidi.

    Až od devadesátých let s rostoucí přesnou diagnostikou a prací s těmito lidmi v léčebnách, v ústavech a zapojením veřejnosti, se začaly teprve postupně více rozvíjet a diagnostikovat tyto různé poruchy jako různé samostatné formy PAS a přestaly spadat pod jiné diagnostiky. Až moderní medicína rozlišila 4 druhy autismu od Aspergerova, atypického až po jiné pervazivní vývojové poruchy, diagnostikovat je, školit o nich širokou odbornou i laickou obec. Ještě do devadesátých let byl pro mnohé státy problém rozpoznat autismus. I v dnešní době je v rozvojových zemích tato schopnost na velmi nízké úrovni.

    Trend tedy začal být rostoucí díky moderní medicíně a přesnější diagnostice a její variabilitě, přesnějšímu a rychlejšímu zpracování a sběru dat, rostoucí edukaci odborníků, laiků i institucí a tedy rostoucí péče s takto postiženými lidmi, dále jen díky růstu populace, kdy se tak tento trend dostává stále více ke všem sociálním skupinám obyvatel a všem národům a je dostupný stále většímu počtu lidí na planetě.

    Správnou osvětu, indikaci a záznam tak postupně přinesla až tedy léta pozdější, kdy dnešní doba, se stále modernější diagnostikou, záznamem dat a veřejnou edukací, učinila největší pokrok. Bohužel nám informační doba přináší i temné stránky, kdy se snadno šíří bludy a desinformace.

    Velmi mnoho nemocí v minulosti tak spadalo pod jednu diagnózu. Stále modernější medicína tak začala diagnostikovat a kouskovat celou škálu nemocí. Neustále přibývající poznatky z genetiky a jiných oborů medicíny, které nám přináší stále nové či přesnější diagnózy, jenž dříve spadaly pod jedinou.

    Moderní doba tak přináší obrovský nárůst nově diagnostikovaných jedinců a modernější sběr dat.

    Stále přesnější evidence a zápis dat nemocí i kontraindikací hraje tak velice významnou, téměř zásadní roli. Lidé se tak často klamně domnívají, že tyto nemoci se dříve nevyskytovaly, a že až poslední dobou dochází ke stále většímu nárůstu a díky této chybné dedukci, vytváří chybné irelevantní závěry a přisuzují tento domnělý nárůst nemocí různým, chybně určeným příčinám.

    Na základě této první kauzální chyby (vyššího výskytu) následně vytvoří korelaci, kdy hledají příčinu podle toho, co rostlo též a vytvoří další kauzální chybu “společně tedy proto” a spojí příčnou souvislost nárůstu autismu s nárůstem očkování, aniž by opravdu měli patřičné důkazy, že vůbec došlo k nárůstu autismu. Na základě již první chybné premisy pak tvrdí, že události, které se vyskytují zároveň, růst očkování a růst autismu, musí být v příčinném vztahu.

    Vždy by se mělo vycházet z relevantní důkazní roviny pro určení správné kauzality a příčiny.

    Důkazní břemeno je tedy na tom, kdo přichází s mimořádnými tvrzeními a měl by umět přednést data bez kauzálních klamů a chybné interpretace pomocí logických klamů i relevantních fakt, kdy následně dochází k irelevantním závěrům.  Vědecká obec nicméně nicméně přehodnocuje či ověřuje jakákoliv tvrzení na jejich relevantnost,  byť validní důkazy pro jakákoliv tvrzení nebyl přednesena. Neustále se tak vše ověřuje, zpětně přehodnocuje a aktualizuje.

    Resume:

    Zásadní rozpor tak vidím v tom, že  růst autismus se často dokazuje logickým klamem společně tedy proto a tedy korelací, jež nutně nemusí implikovat kauzalitu viz “Korelace nutně neimplikuje kauzalitu

    Mnoho záznamů diagnostikovaných lidí s autismem znamená růst autismu u lidí. Růst autismu u lidí přeci znamená mnoho diagnostikovaných lidí s autismem. Takže jednoduše chceme prokázat růst autismu u lidí, ale rovnou ho prokazujeme růstem diagnostikovaných autistických lidí. Pro média je pak snadné tento rozpor převzít a ještě snazší vytvořit. Pak na základě chybné premisy, neprůkazném růstu autismu, se snaží mnoho studí dokázat, co vlastně růst autismu způsobuje a vznikají tak nejrůznější korelace, které jsou tak zcela zavádějící, protože vycházejí právě z této pravděpodobně chybné premisy růstu.

    Vznikají dále špatné interpretace studií a laici i některá odborná veřejnost bez první průkazné příčinné souvislosti, zda-li opravdu roste a také bez prokázaných příčinných souvislostí u korelací, jakým způsobem biologickým ajn., by mohl být mezi korelacemi vztah, vyvozují např., že PAS způsobuje očkování, pesticidy atd.

    Studie mohou něco naznačovat, ale musí být metodicky silné, bez logických klamů a taktéž jejich následná interpretaci musí být bez logických klamů, abychom mohli provádět změny či abychom změnami, které odpovídají pouze teoretickým rizikům, neohrozili jedince mnohem více a proto  by měli a podléhají studie a tvrzení neustálému ověřování ze všech stran.”

    Zdravotnický deník, ze světa: Mohou za prudký nárůst výskytu autismu změny v klasifikaci postižení?

    Graf ukazuje počet studentů (na 10 tisíc) s diagnózami autismu (modrá čára) a postižení intelektu (červená) ve speciálních vzdělávacích programech ve Spojených státech mezi lety 2000 až 2010. Zvýšení výskytu autismu během této doby bylo kompenzováno snížením počtu diagnostikovaných případů postižení intelektu, což vědci vysvětlují tak, že došlo k přesunu studentů z jedné kategorie zdravotního postižení do druhé. Foto: Pennsylvania State University

     


    Shrnutí logického klamu:

    Autismus roste, protože roste diagnostika pacientů s autismem. Diagnostika pacientů s autismem roste, protože roste autismus. Následně na základě této první chybné premisy utvoříme další kauzální chybu „společně tedy proto“. Očkování roste a vedle toho roste diagnostika autismu. Autismus a diagnostika roste, protože roste očkování. Následně, na základě všech těchto kauzálních chyb, vytvoříme logický klam, jemuž se říká irelevantní závěr a tedy: „Očkování způsobuje autismus“.

    Z této chyby se pak začneme dopouštět dalších logických klamů, kdy se snažíme prokázat, jaká příčina v očkovací látce může způsobovat autismus. Následně, aniž by se cokoliv relevantně prokázalo, vytvoříme další logický klam irelevantního závěru, který již přímo vede ke změně výsledného postupu medikace a tedy aplikace očkovací látky. Můžeme tak ovlivnit procentuální bezpečnost pro naše děti, aniž bychom v ruce měli relevantní důkazy.

    jsou velice nezbytné a důležité studie na mnoha respondentech, bez logických klamů, se silnou metodikou a bez jejich chybné interpretace, které prokáží příčinné souvislosti jakýchkoliv tvrzení či teorií a výslednou procentuální účinnost a bezpečnost, abychom mohli poznat chybná tvrzení, slepé cesty a mohli následně lépe přehodnocovat své poznatky.

     

    Témata související:

Advertisements