Cultural patterns & Sexual orientation (last upd. 22.1.18)

Tento článek vznikl v roce 2014 na základě velmi nevědomých názorů či logicky klamných internetové veřejnosti (čtenářů idnes.cz), dále přispívajících ve skupině Sisyfos a mé praxe, co by terapeuta vycházejícího ze skutečných příběhů lidí, jež se mi svěřovali. To vše mě přimělo zkoumat lidskou sexualitu a vlivy.

téma související: 

(2014) Logický klam: “Heterosexuálové si také nepotřebují dodat hrdost a proto jsou barevné průvody zbytečné”

Kdyby lidé s jinou orientací než heterosexuální nepociťovali stálé ponižování, jak ze strany často i rodiny, veřejnosti, tak ze strany institucí, neměli by ani potřebu si dodávat hrdost průvody.

Hlavní druhy ponižování

(1) Institucionální, rodinné, kulturní vzory:

Zákaz vychovávat děti a založit rodinu, zákaz manželského svazku a ještě donedávna zákaz registrovaného partnerství. Jak se pak mají páry cítit hrdí, když jim zákony říkají jinými slovy, že jsou špatní a nevhodní pro  výchovu dětí?

De facto takto společnost, rodiče a instituce děti učí k netoleranci (velmi často nevědomky) a děti ten odpor a zákazy vnímají a nemají možnost poznat racionalitu či realitu. Následně se jejich netolerance projeví na školách v podobě šikany. 

**(2018) “Od malička jsou dětem nevědomky a přirozeně (neznáme orientaci svých dětí ani často do dospělosti) předkládány  za vzor naše tradiční hodnoty, což není samozřejmě špatné, ale vede často nevědomky k vylučování ze společnosti jinak než heterosexuálně orientovaných, kdy kulturní vzory jsou ovlivněny nejvíce náboženstvím, aniž bychom si to často uvědomovali a byť si myslíme, že je třeba legislativa sekularizovaná. Skeptik & Věda a Bůh, kulturní vzory

První střet nastává již v rodinách, když se jinak sexuálně orientované děti musí vyrovnat se vzory rodičů, které jim od malička předkládají a jež se neslučují s jejich sexualitou, kdy následně děti svou orientaci poté různě tají apod. Jednoduše najednou zjistí, že se dostávají do střetu se vzorem rodičů a jejich nejrůznějšími tvrzeními či již třeba nevhodnými vtipy, jež rodiče činní aniž by si uvědomovali orientaci vlastního dítěte.

Identifikovat se posléze s celou společností je velmi složité pro jinak orientované a již na školách jsou poté nějak vylučováni. De facto zažívají trvalou šikanu společnosti, jež si dané neuvědomuje, protože samozřejmě od narození přejímají lidé kulturní vzory a následně tvoří nějakou legislativu.”

Vnímají přesně ten ucelený přístup společnosti tak, jak je nyní nastaven a často je tedy takto negativně ovlivní. Bráníme jim vlastně poznat svět takový, jaký je a není to kvůli nim, ale kvůli nám, kvůli našim zákazům či lépe kulturním vzorům, podle nichž si utváříme své okolí a legislativu.

Kulturní vzory se utváří na základě našeho pozorování okolí, kdy následně vytváříme představy o tom, co je a není správné. To, co je a není správné odráží tedy naše kulturní vzory, jež vznikly z pozorování okolí.

To, co je a není správné velmi často neodráží relevanci, ale pouze právě naše přesvědčení, kdy jsme velmi často nevědomky obětí logických klamů.

Kritické myšlení vyžaduje často velké sebezapření, protože relevance právě odporuje často našim kulturním vzorům a proto i ve vědě existují zaslepené studie, metaanalýzy atd.

(2) Odpor veřejnosti:

Argument, že děti by trpěly šikanou, pokud by byly vychovávány párem stejného pohlaví, je lichý, protože bychom museli zakázat děti komukoliv, jehož vlastnosti nejsou ve společnosti atraktivní či si k nim společnost utváří negativní asociace, kdy jsou děti poté za tyto vlastnosti rodičů šikanovány.

Jistě mohou trpět šikanou, ale to právě dokazuje, že je potřeba učinit změnu ve společnosti a legislativě. Tento argument vlastně paradoxně dokazuje, že společnost je netolerantní a zároveň potvrzuje i nevědomost této netolarence, kdy i řečník, jež tento argument užil, nechápe tuto kauzalitu.

Taktéž schopnost správně vychovávat děti není dána sexualitou, jak dennodenně dokazují heterosexuální páry a jejich problémy, ale zcela jinými vlastnostmi, jakékoliv sexuální orientace nevyjímaje.

Neměla by to být tedy sexuální orientace, co zabrání výchově dítěte. Další argument vzor muže a ženy je taktéž lichý a je založený pouze na křesťanských tradicích a s psychologií, potažmo exaktní vědou nemá nic společné.

Dítě nepotřebuje vzor ženy a muže, ale potřebuje smysl pro zodpovědný a tolerantní přístup k člověku jako takovému bez rozdílu pohlaví a sexuální orientace. Prevence, jak toho docílit spočívá v edukaci vhodnou formou již od ZŠ.

Odpor veřejnosti k tomu, aby lidé s odlišnou sexuální orientací než heterosexuální dělali průvody, je také forma ponižování. V Rusku pak pak existuje i institucionální ponižování a tedy zákaz a potlačování barevných průvodů.

“Normálnímu” člověku je totiž jedno, jestli si hetero, homo, lesbo či další nějak orientovaní lidé udělají průvod hrdosti nebo ne a jak bude vypadat a kdo se tam bude líbat (třeba viz. Karneval v Riu de Janeiru).

Vůbec to neřeší, proč taky? Potřeba barevný průvod potlačovat je znak odporu a často, podle příčiny,  druh homofobie či xenofobie. Bez odporu nevznikne potřeba průvod potlačovat, vysmívat se, řešit jej jako nepatřičný atd. apod.

Barevný průvod je totiž průvod hrdosti jako kterýkoliv jiný průvod. Proč by vlastně nemohl někdo být hrdý na svou orientaci a dávat to najevo? To je jako zakazovat hrdost na cokoliv jiného na jakékoliv jiné průvody. Jakýkoliv odpor vždy vyvolává zákaz, snahu potlačit či zesměšnit, ať už se jedná o jakýkoliv průvod. 

Celý vesmír de facto funguje na principu akce a reakce. Nic neexistuje bez příčiny nebo bez odezvy. Nebude ponižování a potlačování, nebude potřeba si hrdost dodat. Čím více ponižování a potlačování bude, tím více potřeby hrdosti vznikne.


Tento článek vznikl v roce 2014 na základě velmi nevědomých názorů či logicky klamných internetové veřejnosti (čtenářů idnes.cz)


**2018: vliv kulturních vzorů na nevědomou šikanu či ponižování jinak sexuální orientovaných

Sexuální orientace se stává konečně otevřeným tématem a vyvolává střety se starými kulturními vzory a interakce poté nabývají mnoha podob / Svět hovoří a teritoriální kriteria mizí všude – na jakékoliv téma.

Lidé si neuvědomují, že učením tradičních vzorů vytváří základ pro šikanu jinak orientovaných atd., byť si myslí, že xenofobii a homofobii neutváří. 

Jinak sexuálně orientovaní lidé nemají stejná práva jako ostatní, jelikož nesplňují definice legislativy, jež je tvořena dle kulturního vzoru (smýšlení lidí, dané společnosti). Dle kulturních vzorů daných států jsou tak vylučováni ze společnosti a jedná se o formu šikany a homofobie společnosti, jež je daná hlavně náboženskými vzory.

Např.:

Zákony, jež si lidé tvoří, do nějaké větší míry odráží představy o etice a morálce v daném prostředí a zároveň do nějaké míry jim umožní, aby si kdokoliv svou morálku a etiku nevykládal po svém, dle svého obrazu a druhého na svobodě neomezil atd.

Dále jen – míra iracionálního omezení ze strany legislativy: Bude různorodá dle složení dané společnosti. Tudíž se pohybujeme v kulturním vzoru dané společnosti, jež legislativu utváří.

O směřování daného státu pak rozhoduje míra kritického myšlení ve společnosti, která je nízká i u politiků, kteří z této společnosti vzejdou a opět se dostávám k potřebě výuky kritického myšlení již od ZŠ vhodnou formou (verifikace, logické klamy atd. a v širším celosvětovém měřítku, jež je nezbytné v dnešním propojeném světě. Dále jen:

Velké problémy tak přináší mizení teritoriálního kriteria sexuální orientace nejen v RF, jež se snaží tyto snahy potlačovat skrze legislativu, např. zákazem shromažďování jinak orientovaných až po zákaz držení řidičského oprávnění (doplnit o zdroje).

U většiny států se dále setkáváme s problémy společnosti, jež si definuje pohled na tradiční rodinu dle svých kulturních vzorů, jež jsou ovlivněny náboženstvím.

Od malička jsou dětem nevědomky a přirozeně (neznáme orientaci svých dětí ani často do dospělosti) předkládány  za vzor naše tradiční hodnoty, což není samozřejmě špatné, ale vede často nevědomky k vylučování ze společnosti jinak orientovaných, kdy kulturní vzory jsou ovlivněny nejvíce náboženstvím, aniž bychom si to často uvědomovali a byť si myslíme, že je třeba legislativa sekularizovaná.

První střet nastává již v rodinách, když se jinak sexuálně orientované děti musí vyrovnat se vzory rodičů, které jim od malička předkládají a jež se neslučují s jejich sexualitou, kdy ji tedy poté různě tají apod. Jednoduše najednou zjistí, že se dostávají do střetu se vzorem rodičů a jejich nejrůznějšími tvrzeními.

Identifikovat se posléze s celou společností je velmi složité pro jinak orientované a již na školách jsou poté nějak vylučováni. De facto zažívají trvalou šikanu společnosti, jež si dané neuvědomuje, protože samozřejmě od narození přejímají lidé kulturní vzory a následně tvoří nějakou legislativu.

V dnešní době, kdy svět hovoří a mizí teritoriální kriteria na jakékoliv téma, si lidé hledají pomocí logických klamů obranu svých kulturních vzorů a vznikají i nejrůznější klamné studie na toto téma či jsou studie často nevědomky interpretovány tak, aby vyhovovaly kulturním vzorům (vis Kritické myšlení: „Pravda a relevantní rovina, manipulace, interpretace a výzkum), což je vždy největší a nejčastější chyba v jakémkoli výzkumu či již interpretující osoby. Existuje tak široká paleta iracionality na toto téma.

Bohužel důsledky MTK, tedy strach náboženských kulturních vzorů z mizejícího teritoriálního kriteria má své důsledky i v USA, kde se k moci dostává Trump se silnou náboženskou klikou v pozadí. (Do nějaké míry si ale myslím, že ji spíše cíleně využívá pro své nejen politické cíle doma i ve světě) Utváří se tak řada paradoxů. Uvidíme.

Také bychom si měli říct, že slova homofobie, xenofobie či již rasismus vyvolávají negativní asociace, když je lidé používají iracionálně, což vyvolává reverzní psychologii atd. Používají se či využívají se též jako urážka osob v boji za různá přesvědčení atd. apod. a vzniká mnoho paradoxů. Do nějaké míry trpíme taktéž přirozeně všichni i pudově různou mírou těchto vlastností, jež u některých přerůstají  v nenávist. (lépe definovat rozepsat)

Jakákoliv odlišnost je nejen pudově ze společnosti, skupiny i z rodiny, tedy velmi často vylučována a byť se stav značně posunul k racionalitě, strach nejen náboženských kulturních vzorů z mizení teritoriálního kriteria, kdy svět hovoří, způsobuje poslední velké záchvěvy odporu a snahy udržet staré kulturní vzory a zamezit přeměnám společnosti v dnešním propojeném světě (vis i cenzura internetu).

Jinak sexuálně orientovaní tak mnohem více upadají do depresí a snadno se mohou dostat na okraj společnosti, se kterou je těžké se identifikovat, což je přirozený důsledek pramenící z nevědomosti společnosti, jež je tvořena starými kulturními vzory, kdy si dané souvislosti lidé (společnost) často neuvědomují. Mizející teritoriální kriterium pak toto vše mění, čemuž se různé kulturní vzory brání skrze politiku.

Nic není tajemné, to je jen naše nevědomost, co nás děsí a děsy vytváří. Paradox spočívá v tom, že čím více toho vím, tím více mě děsí děsy, jenž lidé z nevědomosti vytváří.“  

Samozřejmě je pak těžké se identifikovat s většinou.

Jejich reakce, jež dříve být nemohly či nebyly (nemohou být dle zákonů nyní v RF) v podobně třeba průvodů, jsou tak zcela pochopitelné a důsledkem mizejícího teritoriálního kriteria, kdy svět hovoří a boří se často náboženská tabu, mýty a iracionalita, jež je protnuta kulturními vzory, jimiž jsou lidé ovlivňováni od narození.

Akce vyvolává reakci. Svět hovoří a teritoriální kriteria mizí všude na jakékoliv téma. Interakce a představy lidí o tom, co je a není správné, poté nabývají nejrůznějších podob ze všech stran.

Mnoho jich ale taktéž raději z těchto přirozených důvodu vše zatají a někteří rozumově na výši, byť mají své problémy, na společnost netlačí a doufají v nějaký postupný předěl. Kauzalit je mnoho a vydaly by nejspíš na celou knihu.

Sexuální orientace nemá vypovídací hodnotu o tom, jaký člověk je a jaký vliv bude mít na děti třeba v rodině. Dobrého člověka podle sexuální orientace nepoznáme ani to, jaký vliv bude mít na výchovu dětí.

Mám rád lásku, když se druzí mají rádi a byť jsem heterosexuál, nemá pro mě vypovídací hodnotu o člověku jiná orientace a stejně tak ostatní mohou nahlížet na mě. Stejně tak víra v Boha z vás dobrého člověka neudělá. De facto pojem “jiná” je velmi zavádějící.

Lidé mají různá vyznání, vlastnosti, povolání atd. a dopouští se řady logických klamů, kdy dle svých měřítek hodnotí ostatní. (rozvést, vrátit se ke starým myšlenkám, někde je mám uložené na toto téma) Téma je značně rozsáhlé.

související:

MTK (mizení teritoriální kriteria) Feminismus

 19. 10

Feminismus: Není to tom, zda-li potřebujeme ismus, ale proč vznikl, v reakci na co a jako každý ismus bude mít mnoho forem. Lidé si budou přetvářet cokoliv k obrazu svému dle kulturních vzorů, vlastních přesvědčení atd. (podobné jako sexuální orientace) Stejně tak představy o tom, jak by se měli k sobě chovat.

Advertisements